SPORT VE SVĚTLE ČESKÉ I ZAHRANIČNÍ LEGISLATIVY NEPREČÍTANÉ MagOff 

SPORTS IN THE LIGHT OF THE CZECH AND FOREIGN LEGISLATION

ING. KLÁRA HORZINKOVÁ
STUDENTKA DOKTORANDSKÉHO STUDIA POLICEJNÍ AKADEMIE ČESKÉ REPUBLIKY V PRAZE
E-MAIL: KLARAHORZI@HOTMAIL.COM

---

KĽÚČOVÉ SLOVÁ:
sport, sportovní vztahy, právní norma, sportovní pravidla, judikatura soudů, Európska charta športu, zákon o športe, rozhodovanie o predbežnej otázke, Sudny dvor EÚ, Lisabonská zmluva

KEY-WORDS:
sport, sports relations, rule of law, sports rules, law courts, The European Charter for Sport, the law of sport, deciding on a preliminary question, Court of Justice of the EU, The Lisbon Treaty

ABSTRAKT:
V tomto příspěvku je věnována pozornost vztahu sportu a práva. Autorka se snaží analyzovat sportovní vztahy z hlediska legislativy české i zahraniční. Poukazuje na to, jak judikatura Soudního dvora Evropské unie a dalších zemí ovlivnila legislativu v České republice. V závěru vyvozuje, že sport se stává stále více oblíbenou činností a, že stát se této problematice musí věnovat v daleko větší míře než dosud.

ABSTRACT/SUMMARY:
In this contribution attention is paid to the relationship of sport and law. The author tries to analyze sports relations in terms of both Czech and foreign laws. It shows how the case law of the Court of Justice of the European Union and other countries influenced legislation in the Czech Republic. In conclusion, concludes that the sport is becoming increasingly popular activity, and that the state must address this issue in far greater importance than before.

---

ÚVOD

V dnešní době se sport stal velmi oblíbenou činností většiny lidí, a proto se otázkám sportu věnuje i právo. Právo reguluje vztahy ve společnosti a je tedy nezbytné vymezit, jakým způsobem reguluje či ovlivňuje i sportovní vztahy. Již v minulosti se představitelé praxe i teorie snažili tyto otázky řešit a věnovali se vztahu sportu a práva a vztahu sportovních a právních norem. Především se zabývali otázkou, jaká má být míra ingerence práva do specifických oblastí sportu, které jsou upraveny primárně sportovními pravidly.

LEGISLATIVA V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉ UNII

V České republice je právní úprava sportu na poměrně nízké úrovni. Ústava a ústavní normy se této oblasti nevěnují vůbec a ostatní legislativa je nedostatečná. Sportovní organizace, které mají převážně formu občanských sdružení, odvozují svá práva od ústavně zakotvené svobody sdružování, která je obsažena v čl. 20 Listiny základních práva svobod (zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práva svobod, ve znění pozdějších předpisů.). K určité změně legislativy došlo až vstupem České republiky do Evropské unie. Článek o sportu je také obsažen ve Smlouvě o fungování Evropské unie. V současné době klade Evropská unie důraz především na ochranu sociálních a výchovných funkcí sportu, neboť většina sportovních odvětví podléhá velké komercionalizaci a medializaci. Na základě Lisabonské smlouvy je ochrana výše uvedených funkcí podložena primárním právem EU. Otázce aplikace evropského práva na oblast sportu se zabýval mnohokrát ve své judikatuře i Soudní dvůr Evropské unie.

Pokud jde o vymezení pojmu „sport“, neexistuje jednotná a všeobecně uznávaná definice. Je velmi složité vymezit sport nejen v obecném pojetí z pohledu sportovní vědy, ale také ve smyslu právním. V každém případě se jedná o společenský jev, který může být charakterizován různými obory. Je třeba také poznamenat, že v oblasti sportu se můžeme setkat s profesionály, poloprofesionály, amatéry a rekreačními sportovci. Profesionální sportovci jsou osoby provozující sport na vysoké úrovni, za účelem dosažení zisku. Sport je pro ně hlavním zdrojem obživy a obživy jejich rodiny. Ostatní mají vedle příjmů ze sportovní činnosti ještě další příjmy (poloprofesionálové) nebo sportovní činnost provozují jako zábavu (amatéři nebo rekreační sportovci). Existovaly i názory, které činnost profesionálních sportovců považovali za podnikatelskou činnost ve smyslu živnostenského zákona. Sportovní činnost však nesplňuje základní požadavky kladené na živnost a na nezávislou činnost. Jedná se sice o samostatnou výdělečnou činnost, která má ale jiný charakter.

Sport je ve smyslu sportovní vědy charakterizován jako složka tělesné kultury, vedle tělesné výchovy a pohybové rekreace.^[1] V současnosti se klade důraz i na jiné specifické znaky sportu, které se mohou různit podle sportovních odvětví.^[2] Definici sportu obsahuje Evropská charta sportu z roku 1992, která sport definuje následovně “Sportem se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoliv, si kladou za cíl projevení nebo zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních.^[3]

Evropskou chartou sportu se následně inspirovala i legislativa v České republice, kdy výše uvedená definice sportu byla převzata do zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů. Podle jmenovaného zákona je sport veřejně prospěšnou činností.^[4]

Na úrovni Evropské unie, jak již bylo výše zmíněno, charakterizuje sport „Smlouva o fungování Evropské unie“. Dle tohoto pojetí je důležitá především společenská a výchovná funkce sportu.

Je třeba si uvědomit, že specifické vztahy, které vznikají v oblasti sportu, jsou zejména regulovány sportovními normami. Jedná se o sportovní pravidla, která na jedné straně regulují vnitřní organizaci, právní postavení sportovce, předpisy o dopingu a sponzoringu nebo organizační řády a na druhé straně upravují pravidla provozování vlastní sportovní činnosti.^[5]

Sportovní pravidla nesmí odporovat zákonu. Pokud by tyto sportovní předpisy nebyly v souladu s normami právními, vedl by nutně tento nesoulad k autoritativnímu popření sportovních pravidel. Oblast sportu jako určitý systém nemůže fungovat bez vnějšího ovlivňování jinými systémy, především právem. Volba ovlivňování závisí na mnoha aspektech. Je nezbytné zkoumat také problémy, které vznikají v praxi a na jejich základě použít právní normu, jejíž použití bude odůvodněno veřejným zájmem. Veřejný zájem jako neurčitý právní pojem je třeba vysvětlovat vždy ve vztahu ke konkrétním potřebám a požadavkům zvláštního zákona. Při posuzování veřejného zájmu se v poslední době klade důraz na korupční jednání, oblast dopingu nebo násilí při sportovních zápasech. To jsou především oblasti, které vyžadují legislativní úpravu. Regulování sportovních otázek musí také odpovídat specifickým podmínkám daného státu. Způsob regulace sportovních vztahů se v jednotlivých státech značně liší.^[6] Z těchto důvodů není možné přebírat bezmyšlenkovitě koncepce z jiných právních řádů bez ohledu na místní podmínky na daném území.

Jednotlivé státy se úpravě sportu věnují různým způsobem. Právní úprava sportovních vztahů může být obsažena v obecných právních předpisech nebo existuje speciální sportovní legislativa. Vedle legislativy v jednotlivých státech má stále větší význam právní úprava sportu v evropském právu a v mezinárodních dokumentech. Mnoho států již přistoupilo k mezinárodním dokumentům nebo se otázkami sportu zabývá jejich Ústava nebo ústavní zákony.

V oblasti sportovních vztahů dle mého názoru, nemůžeme hovořit o samostatném právním odvětví, neboť v této oblasti se aplikují určité právní normy práva občanského, pracovního, trestního, obchodního a další právní normy. Aby se jednalo o samostatné právní odvětví, musela by být splněna určitá kritéria nebo podmínky. V případě sportovního práva nejsou splněna kritéria, která jsou nezbytná, aby se tyto právní normy osamostatnily. Neexistuje samotný předmět právního odvětví, samotná metoda právní regulace a společenská akceptace tohoto odvětví. Vzhledem k tomu se spíše dá hovořit o právu ve sportu nebo se používá spojení sport a právo.

V České republice zpočátku neexistoval žádný zákon, který by nějakým způsobem vymezoval kompetence státu v oblasti sportu. Změna v této oblasti přišla až současně s přijetím zákona o podpoře sportu (zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů). Jmenovaný zákon definuje sport takto: “Pro účely tohoto zákona pojem sport představuje všechny formy tělesné činnosti, které prostřednictvím organizované i neorganizované účasti si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní“. Uvedená definice byla převzata z Evropské charty sportu, což představuje vliv mezinárodních dokumentů na legislativu v České republice.

Dle uvedeného zákona je sport veřejně prospěšnou činností, dále zákon vymezuje působnost orgánů státní správy a územní samosprávy, náhradu za vyvlastnění sportovního zařízení, povinnosti provozovatele sportovního zařízení, které souvisejí se zajištěním bezpečnosti osob a majetku v tomto zařízení. Kompetence v oblasti sportu jsou svěřeny Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvu vnitra, Ministerstvu obrany a Ministerstvu zdravotnictví. Uvedená ministerstva se zabývají oblastí státní sportovní reprezentace sportovními talenty. Kompetence krajů a obcí je zaměřena na tzv. sport pro všechny, včetně zdravotně postižených občanů, péči o sportovní zařízení v jejich správě a finanční podporou sportu z jejich rozpočtů. Nikde nejsou blíže specifikovány úkoly jmenovaných subjektů ani se nedočteme o jakékoliv kontrole jejich činnosti.

V důsledku rostoucího násilí fanoušků na sportovních zápasech, bylo potřeba tento problém nějakým způsobem řešit. V souvislosti s přijetím zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů, došlo k novelizaci výše jmenovaného zákona, která uložila majiteli sportovního zařízení vypracovat návštěvní řád. Návštěvní řád stanoví pravidla pro vstup návštěvníků do sportovního zařízení a pravidla chování návštěvníků a osob bezprostředně vykonávající pořadatelskou činnost ve sportovním zařízení. Jmenovaná právní úprava se inspirovala jednak doporučeními Rady Evropy o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech^[7] a jednak legislativní úpravou v jiných zemích. Smyslem právní úpravy je zajistit bezpečnost osob a majetku ve sportovních zařízeních. Divácké násilí je problémem, který ovšem danou právní úpravou není zcela vyřešen a je potřeba i nadále o této problematice diskutovat a přijímat adekvátní nástroje.

Na základě analýzy, která byla vypracována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Českým olympijským výborem, vznikla nová koncepce státní podpory sportu v České republice, kde se předpokládá, že bude zpracován nový zákon o sportu vycházející ze zásad stanovených a realizovaných evropským právem.

Orgány Evropské unie vytvářejí sportovní politiku ve spolupráci se všemi členskými státy. Problematikou vztahu sportu a práva v Evropské unii se věnoval zpočátku Soudní dvůr Evropské unie. V roce 1991 byl vydán obecný dokument „Evropská unie a sport“. V tomto období začíná také rozvoj činnosti Evropské komise v oblasti sportu (dále jen“ Komise“) a bylo uspořádáno první Evropské sportovní fórum, kde se každoročně schází zástupci institucí EU, členských států, mezinárodních sportovních federací a další představitelé sportu.

Zájem Evropské unie o oblast sportu se neustále zvyšuje. Doložit je to možné také řadou judikátů Soudního dvora EU. Zpočátku se spory v oblasti sportu týkaly pouze ekonomických problémů. Následně se ovšem začala projevovat změna v tom, že se kladl důraz na sociální funkce sportu a jeho specifika. Rozhodování Soudního dvora v mnoha kauzách, kde se řešila tzv. předběžná otázka^[8], mělo význam při určování míry ingerence evropského práva do sportovních norem. Docházelo k ovlivňování sportovních pravidel evropským právem. Jedním ze známých rozsudků, které měly vliv na vývoj sportovních pravidel, byl např. známý rozsudek ve věci Bosman.^[9] Na druhé straně měl i sport vliv na vývoj evropského práva.^[10] Soudní judikatura postupně dospěla k závěru, že kompatibilita každého sportovního pravidla se soutěžním právem EU by měla být posuzována případ od případu, aby se stanovilo, zda tato pravidla porušují soutěžní právo EU nebo ne.^[11]

Pro problematiku sportu a řešení jeho problémů byl důležitý tzv. Dokument o sportu, který tvořil přílohu Amsterdamské smlouvy v roce 1997 a další obdobné dokumenty byly přijaty v roce 1999 a v roce 2000. S přijetím Lisabonské smlouvy začal stále více projevovat svoji činnost Evropský parlament a Rada, které jsou zmocněny přijímat opatření a doporučení.

V současné době pro oblast sportu je zejména důležitá Lisabonská smlouva, která obsahuje samostatný článek o sportu. Uvedený článek o sportu zmocňuje instituce k přijímání sportovní legislativy v rámci tzv. podporující, a koordinační pravomoci Unie. Legislativní návrhy v oblasti sportu může Evropskému parlamentu a Radě předkládat Komise. Komise může také podávat Radě návrhy doporučení, které jsou zaměřeny především na rozvoj sportu, jeho podporu a spolupráci mezi subjekty odpovědnými za sport. Cílem legislativy by měla být podpora evropských hledisek sportu a rozvoj jeho evropského rozměru.

Konkrétní podoba budoucí politiky v oblasti sportu se bude stále vyvíjet a budou probíhat konzultace se zástupci členských států. Evropská unie je významným místem pro diskusi mezi členskými státy, orgány Evropské unie a představitele sportu na evropské i celosvětové úrovni. Sport nyní v legislativě Evropské unie zaujímá důležité místo a postupně se vyjasňují problémy související s financováním sportovních aktivit z rozpočtu Unie.

ZÁVĚR

Společnost si stále více uvědomuje důležitost sportovních aktivit v životě každého jedince. Stát dospěl při řešení vztahů v oblasti sportu k závěru, že je nezbytné sport podporovat a vytvořit lepší podmínky pro přijetí legislativy v této oblasti a následné realizace přijatých norem. Stát také musí zvýšit státní finanční podporu sportu tak, aby byl zajištěn sport pro všechny. Pod vlivem zahraničních koncepcí a Evropské unie bude nadále Česká republika usilovat o to, aby sport hrál významnou roli také ve výchově a vzdělávání mládeže a plnil i další funkce ve společnosti.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

1. DOVALIL, J Malá encyklopedie sportovního tréninku, Praha. Olympia, 1982, s. 236.
2. KRÁLIK, M. Právo ve sportu. Praha: C.H.Beck, 2001,s.270.
3. KRÁLIK, M. Sportovní legislativa a její význam v současném právním světě. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 1, s. 28.
4. KRUMPERA,V., NOVÁK, F., NOVOTNÝ, J. Otázky sportovního práva. Praha: Ústav státu a práva, 2008, s. 235.
5. SLUKA, T. Profesionální sportovec. Praha: Havlíček Brain Team, 2007, s. 192.
6. TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. Praha: Linde Praha, a.s. 2009. s. 390.

INTERNETOVÉ ZDROJE:

1. Evropská charta sportu – dostupné na: http//:www.msmt.cz/sport/evropská-charta-sportu
2. Lisabonská smlouva – Smlouva pro Evropu 21. století dostupné na: 
   http//:europa.eu/lisbn-treaty/index-cs.htm
3. Bílá kniha o sportu – dostupné na: http//:ec.europa.eu/sport/white–paper/index-en.htm

JUDIKATURA:

1. Rozsudek Soudního dvora ze dne 15.12.1995, sp. zn. C – 415/93.
2. Rozsudek Soudního dvora ze dne 15.10.1987, sp. zn. 222/86.