Prekladač / Translator
  • enfrplitdehurusk
    Nástroj na preklad stránky do iného jazyka pomocou aplikácie Google Translator
    

DOPING VE SPORTĚ – HISTORIE A SOUČASNOST NEPREČÍTANÉ MagOff 

     
    Článok bol nastavený ako .
    23.11.2012MGR. Markéta Haindlová, LL.M. (Spracoval: Ing. Simoneta Sepešiová )
    PencilPridaj
    Pre využívanie tejto funkcie musíte byť prihlásený.
    PencilPošli PencilTlač

    DOPING IN SPORTS IN THE PAST AND TODAY[1]

    MGR. MARKÉTA HAINDLOVÁ, LL.M.
    PŘEDSEDKYNĚ ODVOLACÍ A REVIZNÍ KOMISE FOTBALOVÉ ASOCIACE ČR
    MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ ČESKÉ ASOCIACE FOTBALOVÝCH HRÁČŮ
    E-MAIL: MARKETA.HAINDLOVA@CENTRUM.CZ


    KĽÚČOVÉ SLOVÁ:
    šport, doping, pravidlá, zodpovednosť, škoda, FIFA, terapeutická výnimka, kontrola, testovanie, antidoping, súkromie, dôkazy, objektívna zodpovednosť, futbal, miesto pobytu, laboratórium, prípadové štúdie, osobne údaje

    KEY WORDS:
    sport, doping, rules, liability, damage, FIFA, therepeutic excpetion, control/check, testing, antidoping, privacy, evidence, strict liability, football, whereabouts, laboratory, case studies, personal data

    ABSTRAKT:
    Článok je detailným rozborom inštitútu dopingu, pričom autorka v ňom tento inštitútok skúma v historickej rovine, ako aj v režime súčasnosti. Autorka v článku vymedzuje pôvod pojmu, ako aj jeho obsahovú náplň – definíciu. V rámci prípadových štúdií – rozhodnutí príslušných orgánov autorka poukazuje na genézu vnímania tohoto pojmu a na niektoré jeho súčasné konotácie. Osobitný priestor v príspevku venuje právam a povinnostiam dotknutých subjektov, ako aj právnym následkom porušenia ich povinností. Skúma režimy právnej zodpovednosti, podrobne analyzuje inštitút tzv. objektívnej zodpovednosti. Analyzuje aj inštitút hlásenia „miesta pobytu“ (v rámci športového práva), jeho realizáciu v podmienkach Českej republiky a v závere príspevku skúma niektoré dopingové prípady.

    ABSTRACT/SUMMARY:
    The presented article is a detailed analysis of the term of „doping“. The authors deals with this term in both perspectives – by looking at it from the historical perspective but also by looking at its current content. She not only defines the term but suggests its contents. Within the case studies – the decisions of the relevant authorities, she studies the topic on the applicable timescale as well but also by dealing with the topic as to day. Some space is devoted to the rights and duties of the relevant persons by dealing mainly with the consequences of breaching their duties. The author also deals with the applicable systems of legal liability and focuses on the matter of „strict liability“. She also provides some information on the topic of „whereabouts“ (in sports law) and its application in the Czech Republic. In the final part of the article, she discusses some other cases relating to the topic of doping.


    1. HISTORIE DOPINGU

    Počátky dopingu lze najít velmi hluboko v historii lidstva, kde můžeme najít první známky této v současné době zakázané praxe. Nejstarší zmínka se nachází v Bibli, a to konkrétně v rajské zahradě, když Adam a Eva jedli zakázané ovoce za účelem získání božské moci.[2]

    Lidé se vždy snažili najít způsob, jak udělat jejich život bezpečnější, pohodlnější, s co nejmenším úsilím získat co nejvíce a pracovat efektivněji a zároveň trpět méně. Prapůvodní motivací by mohla být jednoduše teorie Darwina, jak přežít krutý přirozený výběr prostřednictvím boje s dravci nebo bližními. Pozdějšími motivy by mohl být cíl získat peníze, moc nebo zlepšit své postavení ve společnosti. Speciální diety pro soutěžící, kteří byli vybráni z atletů, byly shledány vysoce účinnými při jejich cvičení. V norské mytologii Berserkové pili speciální koktejl s názvem „butoten“, dnes předpokládáme, že tento zvláštní koktejl obsahoval houby Amanita muscaria, které jsou známé jako muchomůrky. Hlavním efektem byl stav, při kterém se možná až desetkrát zvýšil fyzický výkon sportovců po použití této houby. Tato houba obsahuje bufotenin, o kterém je dobře známo, že může zlepšit fyzický výkon a sílu. Staré zdroje říkají, že bufotenin pochází z kůže ropuchy, stejně jako houby Amanita. Čínská rytina ze 3. tisíciletí př. n. l. představuje císaře při žvýkání rostliny Ephedra, která obsahuje stimulant efedrin. Za účelem zvýšení fyzické výkonnosti sportovců ve starověkém Řecku, nabízeli vysoce vzdělaní odborníci speciální výživové doplňky s úmyslem zlepšit fyzický výkon konkrétního sportovce. Tito tzv. odborníci jsou v současné době ve sportovním světě vnímáni jako sportovní lékaři, kteří jsou naprosto nezbytní pro dosahování nejlepších možných výkonů.

    Jsou zodpovědní za denní stravovací režim sportovců, který je vždy upravován před soutěží. Existují speciální dietní pravidla říkající, které jídlo je nejlepší před soutěží, během soutěže, které maso není vůbec přípustné a co se má pít. Sportovci v antickém Řecku byli zvyklí na různé diety kombinací různých druhů masa, které by zvýšilo jejich fyzické síly. Pro atlety bylo doporučeno kuřecí maso, vepřové maso pro zápasníky, pro boxery buvolí maso a kozí maso pro skokany. Pověra říkala, že atleti po konzumaci zvláštních druhů masa získají potřebné atributy těchto zvířat. Odborníci později dokázali, že požívání speciálních druhů masa může zvýšit úroveň nandrolonu, který je v kategorii hormonů. Zůstaňme na chvíli v historii, kdy byly hledány jednotlivé látky, které byly použity jako stimulátory výkonu. Při olympijských hrách ve třetím století před naším letopočtem se sportovci snažili zvýšit svůj výkon použitím určitého druhu houby. Filastratos zaznamenal, že lékaři byli značně užiteční pro přípravu sportovců na hry a kuchaři připravovali chléb s analgetickými vlastnostmi. V roce 668 př. n. l. sportovec Chionise ze Sparty praktikoval před soutěží speciální dietu, jedl sušené fíky. Později v 1. století našeho letopočtu sportovci pili speciální bylinný nápoj z Herba equiseti (Plinius), který měl zvýšit jejich sílu s tím, že by měli být schopni účastnit se akcí, které vyžadovaly podávat dlouhodobý výkon. Půjdeme-li dále do historie, je velmi těžké najít nějaký důkaz o dopingu, protože tato praxe byla skrývána kněžími. Během římského období závodníci na válečných vozech používali ke krmení koní speciální směs, aby koně běželi rychleji. Existují také důkazy o požívání dopingových látek gladiátory. Španělé našli během svého amerického dobývání koku v Peru, peyote v Mexiku nebo halucinogenní kaktus Lophophora Wiliamsi. Afrika přispěla s dlouhou historií používání stimulantů Catha edulis nebo kolových ořechů mezi jinými. Konečně doping byl běžně používán při boji během všech velkých konfliktů. Současně s dopováním se ho různé lidské společnosti zároveň snažily omezit. Konaly se pokusy omezit doping ve starověkém Řecku, incké říši nebo Čínském císařství (opiové války v roce 1839).

    Široké rozšíření dopingu je úzce spjato s rostoucí rolí sportu v moderní společnosti od poloviny devatenáctého století. Britský cyklista Linton zemřel během závodu Bordeaux–Paris 1866 po dopingu s léčivými drogami Trimetyl. Thomas J. Hicks, Američan narozený v Anglii 7. ledna 1875, vyhrál olympijský maraton v roce 1904 během třetích olympijských her s pomocí pěti syrových vajec, strychninu a brandy, které mu bylo podáváno v průběhu závodu. Doběhl za americkým kolegou Fredem Lorzem, jehož koncept maratonu spočíval v jízdě poloviny vzdálenosti v autě. Ale ani Hicks nesoutěžil bez vnější pomoci. Jeho trenér Charles Luas mu pomáhal podkožními injekcemi, když běžec začal ochabovat. Hicks byl podle dobových zpráv „mezi životem a smrtí“ ale převzal svoji zlatou medaili o několik dní později a žil dalších téměř 60 roků, ačkoli se už nikdy nezúčastnil atletických závodů.[3]

    První případy negativních dopingových testů se staly v roce 1910. Bylo to v profesionálním boxu, kde J. Jeffrines po prohře s J. Johnsonem řekl, že dostal nějakou drogu ve svém čaji, ale to se nepodařilo nikdy dokázat. Mezinárodní amatérská atletická federace v roce 1928 poprvé v historii uložila sankce za doping. Byla to smrt dánského cyklisty K. E. Jensena, během olympiády v Římě 1960, která dala podnět pro další krok v boji proti dopingu. Později v roce 1966 to byla FIFA a Mezinárodní cyklistická unie, která představila dopingové testy. Následkem toho byly nejprve Mezinárodní olympijský výbor IOC a později WADA odpovědnými za výsledky dopingových testů a tzv. „zakázaný seznam“. Bohužel ani Jensenův případ neodradil ostatní od úmyslu dopovat. Další cyklista T. Simpson zemřel v roce 1965, boxer J. Elze v roce 1968, stejně jako několik dalších.

    2. PŮVOD POJMU „DOPING“[4]

    Existuje mnoho teorií, které se snaží vysvětlit původ termínu „doping“, který není novým termínem. V 18. století kmen Kafrů v Jižní Africe používal slovo „DOP“ v jejich dialektu kaffern pro alkoholický nápoj používaný při náboženském obřadním tanci jako povzbuzující prostředek. Další alkoholický nápoj připravovali Zulové z hroznového vína a kolového nápoje. Tento likér byl hlavně využíván ke zlepšení fyzické výkonnosti v bitvách. Během soutěží v běhu nebo chůzi v západní Africe, bylo běžně pití rostliny Cola nitida a Cola accuminata. Existuje další vysvětlení, které říká, že slovo pochází z holandského výrazu „doop“ (silná omáčka), kterým obohatili holandští kolonisté americký slang. Výraz se používal pro speciální směs tabáku s rostlinou Datura stramonium, označovanou jako jedovatý vysoký plevel, který obsahuje alkaloidy atropin a působí sedativně, halucinace a zmatenost. Nejnověji v roce 1889 bylo slovo „dope“ použito pro přípravu hustého viskózního opia ke kouření a později v devadesátých létech 19. století se rozšířilo téměř na všechny omamné látky. Termín byl nakonec použit pro různé látky a zejména v oblasti sportu byl později používán ve tvaru „doping“. Nicméně slovo samo o sobě najdeme poprvé v anglickém slovníku v roce 1889, kde jeho definice říká, že doping znamená speciální směs opia a narkotik pro koně.[5]

    3. DEFINICE DOPINGU

    Doping je jakýkoliv pokus buď samotného hráče nebo na popud jiné osoby, jako jeho manažera, trenéra, lékaře, fyzioterapeuta nebo maséra, zvýšit duševní a fyzickou výkonnost, nebo léčit onemocnění nebo úraz – pokud je to lékařsky neodůvodněné, pouze za účelem účasti v soutěži. To zahrnuje používání, podávání nebo předepisování zakázaných látek před nebo v průběhu soutěže. Tato ustanovení platí i pro mimo-soutěžní testování anabolických steroidů a peptidových hormonů, stejně jako látek s podobnými účinky. Jiné zakázané metody nebo manipulace s odebranými vzorky jsou rovněž klasifikovány jako doping.[6] Podrobné definice v kontextu fotbalu ve vztahu k antidopingovému porušení pravidel jsou uvedeny v každoročně aktualizovaném antidopingovém řádu FIFA.[7] Pokud jde o inovaci moderních technologií a jejich budoucí zlepšování, měli bychom uvažovat, zda je tato definice dostatečně obecná a zahrnuje všechen možný doping. Pokud dojdeme k závěru, že není a že existují situace, které v ní nejsou zahrnuty, musíme najít řešení, jak najít nejlepší možnou definici. To znamená definici dostatečně širokou, aby se ponechal prostor pro nové metody dopingu na jedné straně, ale aby byla přesná a ne vágní na straně druhé. Někdy vágní právní formulace způsobují ještě větší problémy, pokud jde o situaci, kdy musíte najít odpovídající sankci za odhalené dopingové provinění.

    4. PORUŠENÍ ANTIDOPINGOVÝCH NEBOLI SPORTOVNÍCH PRAVIDEL

    Společným znakem pro všechny teorie, které se snaží stanovit podmínky, jež zakládají odpovědnost sportovce, je otázka případného porušení či naopak dodržení sportovních pravidel. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. května 1978, sp. zn. 10 Co 190/76[8] příkladně rozebral podmínky vzniku odpovědnosti sportovce. Následující vyjádření je velmi aktuální i ve vztahu k současné soudní praxi: „Odpovědnost hráče za škodu, která vznikla protihráči na hrací ploše, nelze zásadně vyloučit (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku). Pravidla sportovní hry nejsou právními předpisy, avšak jejich nedodržování hráči znamená, že tito nedbají na povinnost předcházet hrozícím škodám, tj. na povinnost, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku a dalších hodnotách uvedených v § 415 občanského zákoníku.“

    Porušení antidopingových neboli sportovních pravidel jsou definována v antidopingových kodexech následujícími způsoby. Přítomnost zakázané látky nebo jejich metabolitů nebo markerů ve vzorku sportovce. Podle pravidla objektivní odpovědnosti je sportovec odpovědný a k porušení antidopingových pravidel dojde vždy, kdykoliv je ve vzorku sportovce nalezena zakázaná látka. K porušení pravidel dojde, ať už sportovec použil zakázanou látku úmyslně nebo neúmyslně, z nedbalosti, nebo jinak zavinil její použití. Jestliže je pozitivní laboratorní nález zjištěn při soutěži, jsou výsledky této soutěže automaticky anulovány (čl. 9: Automatické anulování výsledků jednotlivce). Nicméně sportovec má následně možnost snížit sankce nebo dokonce se jim vyhnout, pokud může prokázat, že nenese zavinění nebo že nese jen nevýznamné zavinění (čl. 10.5: Zrušení nebo zkrácení doby zákazu činnosti při výjimečných okolnostech), nebo že v některých případech neměl v úmyslu si zlepšit sportovní výkonnost (čl.10.4: Zrušení nebo zkrácení doby zákazu činnosti za specifické látky při výjimečných okolnostech). Dále je to použití zakázané látky nebo metody, kdy výše uvedené může být prokázáno jakýmkoliv spolehlivým způsobem. Jak je uvedeno v poznámce k článku 3.2 (Metody prokazování skutečností a presumpce), na rozdíl od důkazu požadovaného k odhalení porušení antidopingového pravidla podle článku 2.1, může být použití nebo pokus o použití zakázané látky nebo metody prokázáno jakýmkoliv spolehlivým způsobem, jako např. přiznáním sportovce, výpovědí svědka, listinným důkazem, závěry vyvozenými z dlouhodobého profilování nebo jinou analytickou informací, která by jinak nesplňovala všechny požadavky pro prokázání přítomnosti zakázané látky podle článku 2.1.

    Následuje odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku, které po oznámení bylo zakázáno téměř ve všech antidopingových pravidlech již před Mezinárodní úmluvou proti dopingu ve sportu Kodexem. Tento článek rozšiřuje pravidlo běžné před Kodexem tím, že zahrnuje „jiné vyhýbání se odběru vzorku“ mezi zakázané jednání. Jako porušení antidopingového pravidla bude tak například posuzován i případ, kdy se prokáže, že se sportovec skrývá před komisařem dopingové kontroly, aby se vyhnul výzvě nebo samotnému testování. Porušení ve smyslu „odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku“ může být buď úmysl, nebo nedbalost sportovce, zatímco vyhýbání se odběru vzorku představuje úmyslné chování sportovce.

    Jednotlivá neposkytnutí informací o pobytu a nezastižení pro dopingovou kontrolu prohlášená podle pravidel mezinárodní sportovní federace sportovce nebo jinou antidopingovou organizací s oprávněním prohlašovat neposkytnutí informací o pobytu a nezastižení pro dopingovou kontrolu podle technických dokumentů, které přijala WADA pro testování Mezinárodního standardu pro testování[9], musejí být sčítány pro aplikaci tohoto článku. Za příslušných okolností nezastižení pro dopingovou kontrolu nebo neposkytnutí informací o pobytu mohou být též porušením antidopingového pravidla podle článku 2.3 nebo 2.5. výše uvedené jsou považována také za porušení antidopingových pravidel.

    Nesmíme zapomenout na podvádění nebo pokus o podvádění v průběhu kterékoli části dopingové kontroly. Tento článek zakazuje jednání, které narušuje proces dopingové kontroly, ale které jinak není zahrnuto do definice zakázaných metod. Například záměna identifikačních čísel na formuláři dopingové kontroly během testu, rozbití nádoby B v průběhu analýzy vzorku B nebo poskytnutí klamné informace antidopingové organizaci. Dále držení zakázané metody nebo zakázané látky sportovcem, obchodování nebo pokus o obchodování s jakoukoli zakázanou látkou nebo zakázanou metodou.

    A v poslední řadě podání nebo pokus o podání jakékoliv zakázané metody nebo zakázané látky sportovci při soutěži nebo podání nebo pokus o podání jakékoliv metody nebo látky zakázané mimo soutěž sportovci v období mimo soutěž nebo asistování, povzbuzování, napomáhání, navádění, zakrývání skutečnosti nebo jiná spoluvina týkající se porušení nebo pokusu o porušení antidopingového pravidla.

    Je důležité zdůraznit, že důkazní břemeno nese antidopingová organizace, jestliže prokáže porušení antidopingového pravidla k dostatečné spokojenosti rozhodovacího orgánu s vědomím závažnosti takového obvinění.

    5. SUBJEKTY ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU

    Mezi subjekty odpovědnosti za škodu v občanském právu patří fyzické osoby, právnické osoby a stát. V souvislosti s objektivní odpovědností za porušení antidopingových pravidel budeme hovořit pouze o fyzických osobách.

    Podle Kodexu se subjektem odpovědnosti za škodu rozumí sportovec, jehož definice je uvedena následovně. Sportovec je jakákoliv osoba, která se účastní sportu na mezinárodní úrovni (kterou definují jednotlivé mezinárodní federace), na národní úrovni (kterou definují jednotlivé národní antidopingové organizace, včetně). Sportovci, kteří jsou zařazeni do Registru pro testování a jakýkoliv jiný závodník, který jinak podléhá pravomoci některého Signatáře nebo jiné sportovní organizaci, která přijala Kodex. Některé národní antidopingové organizace se mohou rozhodnout testovat a aplikovat antidopingová pravidla na rekreační sportovce nebo závodníky kategorie veteránů (masters), kteří momentálně nebo potenciálně nejsou závodníky národní úrovně. Národní antidopingové organizace však nejsou povinny aplikovat všechny tyto aspekty Kodexu na tyto osoby. Mohou být ustanovena specifická národní pravidla pro dopingovou kontrolu u závodníků, kteří nejsou závodníky mezinárodní či národní úrovně, aniž by tato pravidla byla v rozporu s Kodexem. Například se v dané zemi mohou testovat rekreační závodníci, ale nemusí se vyžadovat terapeutické výjimky nebo informace o pobytu. Ve stejném smyslu se může organizátor významné akce, organizující soutěž pouze pro závodníky kategorie veteránů, rozhodnout testovat závodníky, ale nevyžadovat předchozí terapeutické výjimky nebo informace o pobytu. Pro účely článku 2.8 (Podávání nebo Pokus o podání) a účely antidopingové informovanosti a výchovy, každá osoba, která se účastní sportu, který spadá do pravomoci kteréhokoliv signatáře, vlády nebo jiné sportovní organizace, která přijala Kodex, je považována za sportovce.

    Vzhledem k tomu, že u objektivní odpovědnosti není vyžadována způsobilost k zavinění, respektive k zaviněnému protiprávnímu úkonu (deliktní způsobilost), může za doping tedy odpovídat i nezletilá fyzická osoba stejně tak jako fyzická osoba postižená duševní poruchou ať přechodnou či nikoli jen přechodnou.

    Jako již bylo jednou uvedeno, je-li odpovědnost fyzické osoby založena na objektivním principu, je to dáno především tím, že je sledována zvýšená ochrana života a zdraví sportovců. Za zmínku snad stojí, že české soudy se ve svých rozhodnutích, jež se týkaly profesionálních či amatérských sportovců nezabývaly otázkou subjektu z pohledu toho, zda se jednalo o profesionálního sportovce, na kterého se vztahovala sportovní pravidla předmětné mezinárodní organizace a tudíž měl povinnost je znát, nebo šlo o amatéra, který mohl a měl mít pouze určité povědomí o jejich existenci. Jedinou zmínkou, která zohledňuje povahu subjektu z pohledu profesionálního či amatérského sportovce je rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1962, 5 Cz 38/62, které ve svém odůvodnění stanoví následující: „Bez významu není ani to, zda jde o zkušeného (např. dlouholetého) hráče této hry.“ V tomto konkrétním případě bylo zohledněno, že se jednalo o profesionálního fotbalistu.

    U škody na zdraví za porušení antidopingových pravidel se výlučně uplatňuje pouze objektivní promlčecí doba. Článek 17 Kodexu stanoví následující. Proti sportovci nebo jiné osobě nesmí být vedeno žádné řízení pro porušení antidopingových pravidel popsané v tomto Kodexu, pokud toto řízení nezačalo v době osmi let od data, kdy podle obvinění k porušení došlo.

    V článku 8 Kodexu nalezneme základní principy zajišťující spravedlivé řízení pro jednotlivé sportovce, jimž bylo sděleno obvinění z porušení antidopingových pravidel. Účelem toho článku je, aby jednotlivé členské země zajistily jednotné a spravedlivé řízení v souladu s níže uvedenými principy.

    Mezi výše zmíněné principy patří právo na včasné řízení, spravedlivý a nestranný rozhodovací orgán, právo být zastoupen právníkem na své náklady, právo být informován správným a včasným způsobem o obvinění z porušení antidopingových pravidel, právo vyjádřit se k obvinění z porušení antidopingových pravidel a jeho důsledkům, právo každé strany na předložení důkazů, včetně práva na předvolání a výslech svědků (je na uvážení rozhodovacího orgánu, zda přijme svědectví podané písemně nebo telefonicky), právo na tlumočníka při jednání, přičemž rozhodovací orgán určí, kdo to bude a kdo ponese náklady na tlumočníka, a právo na včasné, písemné a zdůvodněné rozhodnutí, zejména obsahující vysvětlení důvodů jakékoli doby zákazu činnosti. Z výše uvedeného je více než zřejmé, že se jedná o základní principy práva na spravedlivý proces, které se objevují ve všech zemích, kde se uplatňují zásady právního státu či v angloamerické oblasti rule of law.

    Je velmi důležité stanovit hranici mezi látkami, které nejsou povoleny, a těmi ostatními, které jsou přijatelné. Není to jen záležitost látek zvyšujících výkon, ale problém mnohdy představují základní léky, které jsou často nezbytné i pro sportovce, kteří se účastní velkých soutěží. Od roku 1963 byla zodpovědnost v podstatě na Mezinárodním olympijském výboru, který byl zodpovědný za zveřejnění seznamu zakázaných látek. Později v roce 2004 WADA převzala odpovědnost za vedení „seznamu“ spolu se svojí expertní skupinou. Organizováná setkání této skupiny se konají třikrát do roka, pro případné revize a opravy seznamu. Vseznamu, můžeme nalézt kategorie zakázaných látek, jako jsou steroidy, nebo stimulanty, které jsou aktualizovány každý rok, vydávané k 1. říjnu a nabývající účinnosti dnem 1. ledna následujícího roku. Hlavní diskuze a boje jsou vždy o terapeutickou výjimku, tzv. TUE, která je samozřejmě pod velkým tlakem ze strany farmaceutických firem, jaká látka bude zařazena na seznam zakázaných látek a jaká nikoli. Od počátku roku 2010 nastaly důležité změny, pokud jde o inhalaci salbutamolu. TUE nebude nadále potřeba. Salbutamol bude stále zakázán nad 1 000 ng/ml koncentrace v moči V těchto případech bude existovat domněnka, že látka nebyla získána při vdechování a sportovec bude nést důkazní břemeno a bude muset prokázat prostřednictvím kontrolované farmakokinetické studie, že úroveň nacházející se v jeho moči byla výsledkem léčebné inhalace. Další významnou změnou jsou anabolické steroidy. Žádné další odběry nebo analýzy nebudou potřeba v případech, kdy poměr testosteronu na epitestosteron (T/E) bude větší než 4 a test izotopové hmotnostní spektrometrie (IRMS) nebo jakékoliv jiné spolehlivé analytické metody neodhalil důkaz vnějšího podání zakázané látky. Pseudoefedrin je zařazen do seznamu v množství nad 150 mikrogramů. Na rozdíl od kyslíku, který už není na seznamu. Status přípravků odvozených od krevních destiček („blood pinning“) byl vyjasněn a tyto přípravky budou zakázány, pokud budou podávány vnitrosvalově.[10]

    6. POLITIKA TUE

    V některých zemích světa se jejich občané potýkají s problémem nedostatečného přístupu k základním lékům. Potom existují na druhé straně situace, kdy sportovci mají zakázáno brát určité léky, protože obsahují látky, které mohou mít vliv na zvýšení jejich výkonnosti. Ale jak se vypořádat se situací, kdy sportovci mohou mít nemoci, které vyžadují podávání některých léků? V případě, že léčebná látka spadá do seznamu zakázaných látek, terapeutické výjimky (TUE) poskytují sportovci možnost jak si legálně vzít jinak zakázanou látku. Pokud je lék pro sportovce nezbytný k léčbě nemoci nebo jeho zdravotního stavu a spadá do Seznamu zakázaných látek, terapeutická výjimka (TUE) může sportovci umožnit podávání potřebného léku. Toto je oficiální definice podle prohlášení WADA. Kritéria výjimek TUE jsou následující, sportovec by trpěl značnými zdravotními problémy, aniž by používal zakázané látky či metody.

    Za druhé, terapeutické použití této látky by nemělo vyvolat významné zvýšení výkonu, a konečně neexistuje rozumná terapeutická alternativa k použití jinak zakázané látky nebo metody. Těmito podmínkami však čelíme možným problémům při formulaci požadavků. Když se zaměříme na první požadavek a to jsou významné zdravotní problémy, musíme analyzovat, co to znamená významné a to, co to znamená pro sportovce zvláště. Při druhé podmínce bychom měli přemýšlet, co znamená výrazné posílení výkonu pro profesionálního sportovce a co znamená pro amatéry. Protože mnoho zdravotních problémů, které mají zcela běžně ostatní lidé, mohou být možná velmi obtížně zvládnutelné ve specifických tréninkových podmínkách vrcholového sportovce, nebo i jen pro jeho každodenní život. S poslední podmínkou terapeutické alternativy je problém takový, že téměř vždy můžeme najít alternativu, ale ne všechny léky jsou na stejné úrovni, tedy se stejnými vedlejšími účinky a stejnými účinky na zdraví sportovce. Nemůžeme přehlédnout značný boj mezi farmaceutickými společnostmi s léky nebo generiky v případech, kdy licence originálního léku již vypršela. Mezinárodní standard pro terapeutické výjimky byl zveřejněn pod dohledem WADA. Standard říká, že všechny mezinárodní federace (IF) a národní antidopingové organizace (NADOs) musí umožňovat, aby sportovci s doloženým zdravotním stavem mohli požádat o TUE a takovou žádostí se musí řádně zabývat skupina nezávislých lékařů. IF a NADOs, jsou pak odpovědni za udělení nebo neudělení takové výjimky. Důležité je, že WADA nepřijímá TUE žádosti od sportovců. Sportovci jsou rozděleni do dvou skupin, první z nich, mezinárodní atleti potřebují TUE od IF. Národní sportovci musí předložit žádost k NADO. Nicméně sportovci nesmí předložit TUE žádosti k více než jedné organizaci! Vzhledem k významu WADA při vydávání takové výjimky, TUE výbor má právo sledovat a ověřovat všechny TUE poskytované federacemi nebo anti-dopingovými organizacemi a na základě tohoto mít možnost přezkumu, či případně změny jakéhokoli rozhodnutí. Také sportovec, který podává žádost o TUE k federaci nebo antidopingové organizaci a byla mu odepřena TUE, může požádat WADA k přezkoumání rozhodnutí. Pokud WADA rozhodne, že odepření TUE nebylo v souladu s Mezinárodním standardem pro terapeutické výjimky, následně může zvrátit rozhodnutí. To znamená, že WADA pracuje způsobem jako odvolací soud poslední instance, kde se sportovec může dovolat přezkumu jeho odmítnuté žádosti.

    TUE jsou udělovány na specifické léky s definovanou dávkou pro určité časové období. Sportovec musí splňovat všechny podmínky uvedené v žádosti o TUE. Poté, co TUE byla udělena IF nebo NADO, musí se informovat WADA, která pak bude mít možnost přezkoumat toto rozhodnutí. Pokud rozhodnutí není v souladu s Mezinárodním standardem pro terapeutické výjimky, může WADA zvrátit toto rozhodnutí. Toto WADA rozhodnutí však není retroaktivní. Nikdy nesmíme zapomenout na pojistku ve smyslu CAS, který vydá konečné rozhodnutí v případě odvolání. Všechny informace obsažené v žádosti o TUE daného sportovce jsou přísně důvěrné, chráněné jako lékařské údaje. Všichni členové výboru TUEC musí podepsat dohodu o důvěrnosti, dále jméno sportovce se nesmí používat mimo TUEC.

    Lékařské informace sloužící k rozhodnutí TUEC jsou součástí Antidopingového programu. Ten je založen na Kodexu a Mezinárodním standardu pro TUE. Tyto informace by měly být vykládány ve spojení se zásadami stanovenými v Mezinárodním standardu pro TUE o poskytování kritérií pro terapeutické výjimky. Jeho cílem je vést a pomáhat TUEC v rozhodování v TUE aplikacích. Tyto dokumenty jsou považovány za nejšíře přijímanou lékařskou nejlepší praxi v současné době. Nejsou závazné a nemají žádnou právní sílu. Jsou to „živé dokumenty“. Zkušeností a sdílení znalostí při rozhodování v oblasti o TUE pomohou obohatit tyto informace v průběhu času.[11]

    Po teoretickém úvodu o TUE, je vhodné uvést některé obtíže, kterým lékaři a jejich pacienti musí čelit. Když jsem dostala možnost diskutovat o postupu udělení TUE se specialistou na léčbu astmatu, zjistila jsem, že v situaci, kdy konkrétní sportovec je v procesu přípravy na závody, trénuje a současně musí nevyhnutelně brát nezbytné léky, je téměř nemožné prokázat, že sportovec má značné zdravotní problémy. Protože pro něj vysadit určitý lék za účelem testů znamená ohrozit jeho výsledky v tréninku a v přípravě pro sezónu. Můžeme si jen představit, jaká jsou možná řešení v takové situaci, pokud sportovec chce podvádět, aby získal TUE.

    7. FIFA A POLITIKA TUE

    Fotbalista, který má buď fyzické příznaky, nebo nemoc následkem zranění, může potřebovat léčbu přípravky, které jsou na seznamu zakázaných látek. Terapeutická výjimka (TUE) umožňující brát léky ze seznamu zakázaných látek mu může být udělena podle klinické situace.[12]

    FIFA TUE politika je založena na FIFA antidopingovém nařízení (ADR) 2009, Word-Anti Doping Code (WADC) 2009 a Mezinárodním standardu pro terapeutické výjimky (TUE) 2009. Oficiální dokumenty FIFA uvádějí, že cílem FIFA TUE politiky je zajistit, aby řízení o udělení terapeutické výjimky bylo stejné pro všechny hráče, kteří se účastní soutěží FIFA a bylo harmonizováno ve všech členských sdružení a svazech. FIFA TUE politika definuje kritéria pro udělení terapeutické výjimky, důvěrnost informací, žádost o TUE, schvalovací proces, a proces vzájemného uznávání již schválených TUE. Tato FIFA TUE politika se vztahuje na všechny hráče, kteří se účastní soutěží FIFA, stejně jako na hráče FIFA v testování a FIFA před-soutěžní testování. Aby se zjednodušila účast na mezinárodních soutěžích, všechny svazy se také musí shodnout na prohlášení přijmout tuto TUE politiku.[13]

    Lékařské komise FIFA mají celkovou odpovědnost za schvalování žádostí o terapeutické výjimky (TUE). Ty pak delegují hodnocení a schvalování TUE do TUE poradní skupiny, která se skládá ze tří lékařů se zkušenostmi s péčí a léčbou hráčů a velmi dobrými klinickými znalostmi ze sportovního a tělovýchovného lékařství. FIFA TUE poradní skupina zajišťuje TUE schválení pro: FIFA soutěže, FIFA mezinárodní Registru testovaných hráčů, zkoušení hráčů registru, před-soutěžní testování hráčů sdružení.[14]

    Velmi citlivé téma je důvěrnost informací v žádostech jednotlivých hráčů, kteří musí poskytnout písemný souhlas k předání veškerých informací týkajících se jejich použití členům TUE poradní skupiny a podle potřeby dalším nezávislým lékařským nebo vědeckým odborníkům, nebo ke všem potřebným pracovníkům FIFA antidopingovým složkám podílejících se na řízení, přezkoumání nebo odvolání TUE. Hráč musí rovněž poskytnout písemný souhlas, aby mohlo být rozhodnutí TUE poradní skupiny poskytnuto dalším relevantním antidopingovým organizacím podle ustanovení WADC. V případě, že hráč chce zrušit právo TUE poradní skupiny nebo WADA komisi pro terapeutické výjimky získat potřebné informace o zdravotním stavu, musí hráč výše uvedené oznámit svému lékaři v písemné formě. V důsledku takového rozhodnutí, hráč nemůže dostat souhlas k TUE nebo k obnovení existujícího TUE.[15Je důležité si uvědomit, jak citlivé jsou informace o sportovcích a jejich zdravotním stavu zejména v oblasti transferu hráčů, kde se jedná o hodně peněz mezi kluby.

    Žádostí o TUE se lze zabývat pouze po obdržení vyplněné přihlášky, která musí obsahovat všechny příslušné dokumenty a vyhovuje zásadám stanoveným ve FIFA antidopingovém řádu; Dodatek C. Zvláštní důraz je kladen na zásadu přísného lékařského tajemství. Formulář žádosti o TUE byl přeložen do francouzštiny, španělštiny a němčiny přímo organizací FIFA, zatímco anglická verze je směrodatná. Hráč žádá jednu antidopingovou organizaci o TUE, žádost musí stanovovat hráčovu příslušnost a konkrétní soutěže. Také musí být vyplněna informace o všech předchozích a současných TUE. Žádost musí obsahovat komplexní zdravotní dokumentaci a výsledky všech vyšetření, laboratorních vyšetření a studie pro něj relevantní. Nesmí chybět rovněž prohlášení příslušně kvalifikovaným lékařem, který potvrzuje nutnost použít jinak zakázané léky a vysvětlit, proč není možné použít alternativní léčbu. Dávkování, četnost, způsob podávání a doba podávání jinak zakázaného léku musí být specifikována. Rozhodnutí FIFA TUE poradní skupiny by měla být obvykle vyhotovena do 30 dnů od doručení veškeré příslušné dokumentace a musí být vypracovány v písemné formě. Pokud je TUE udělena hráči z FIFA mezinárodního registru pro testování, FIFA předsoutěžního testování nebo hráči, který se účastní v soutěži FIFA, hráč a WADA bude okamžitě vybaven schválením TUE, které obsahuje informace týkající se trvání TUE a veškeré podmínky spojené s ním. Hráč má možnost požádat o přezkum WADA TUEC, který je schopna zvrátit rozhodnutí. Přezkum nemá zpětnou platnost, nesmí diskvalifikovat hráčův výsledek za období, na které TUE byla poskytnuta, a vstoupí v platnost nejpozději do 14 dnů poté, kdy hráči bylo oznámeno dané rozhodnutí.[16]

    Pokud jde o vzájemné uznávání schválených terapeutických výjimek, FIFA poradní skupina uznává terapeutické výjimky udělené uznanými konfederacemi. Terapeutické výjimky udělené NADO nejsou automaticky platné na mezinárodní úrovni, nicméně ve zvláštních případech, kdy se hráči stěhují do jedné z těchto kategorií během krátké doby, FIFA TUE poradní skupina uznává, terapeutické výjimky udělené NADOs za zvláštních okolností.

    8. TESTOVÁNÍ DOPINGU

    Aby bylo možné začít přemýšlet o dopingu, je třeba mít konkrétní důkaz, že k dopingu došlo. Z tohoto důvodu je testování na drogy absolutně nezbytným předpokladem vyšetřování dopingových případů. Dopingoví komisaři jsou lékaři, kteří jsou velmi důležití aktéři v souvislosti s prevencí, odběrem vzorků a vzděláváním na místní, národní a mezinárodní úrovni.

    Pro pochopení právních souvislostí, je důležité vysvětlit základní kroky v procesu testování přítomnosti drog. Podle dopingového protokolu je vzorek moči vždy rozdělen na dva vzorky, každá část je vždy zachována v zapečetěných obalech, označených stejným identifikačním číslem a označením A a B. „B-vzorek, pomáhá potvrdit, že došlo k porušení antidopingového pravidla, a chrání práva sportovců,“ řekl generální ředitel WADA David Howman. „Je nutné zdůraznit, že anti-doping je téměř jedinou kontrolu ve společnosti, kdy odvolací procedura chrání sportovce, pokud analýza B-vzorku nemá stejné výsledky jako A-vzorek. V tom můžeme vidět důležitost takového postupu.“[17]

    Z právního hlediska má tento postup velmi důležité důsledky v situaci, kdy máme možnost otevřít B vzorek a přezkoumat tak hodnocení A vzorku. Můžeme jasně říci, že v testování drog stávající mechanismus zajišťuje sportovci jeho základní práva. Můžeme dokonce hovořit o spravedlnosti a právu na spravedlivý proces. Tento mechanismus je velmi důležitý. Dokonce v rámci soudního procesu můžeme najít procesní chyby nebo chyby v důkazech. To se také děje ve sportovním světě, kdy by taková rozhodnutí mohla mít fatální následky pro kariéru konkrétního sportovce. Jakmile máme možnost přezkoumání rozhodnutí, abychom dosáhli spravedlnosti, je to jen výhoda. Samozřejmě jsou tu i negativní vedlejší účinky, protože taková revize nějakou dobu trvá. To znamená, že u soutěží, jako je mistrovství světa ve fotbale, Tour de France v cyklistice či jiných sportech, kdy potřebujeme výsledky co nejdříve, je tento postup složitější a nákladnější za situace kdy musíme čekat na výsledky. Je ale nutné najít rovnováhu a vynést spravedlivý rozsudek, který bude chránit jednotlivce a budoucí kariéru sportovce.

    9. PRÁVA A POVINNOSTI SPORTOVCE PŘI DOPINGOVÉ KONTROLE

    Každý sportovec má při dopingové kontrole, podle Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice, následující práva a povinnosti:

    Práva:

    • zkontrolovat průkaz dopingového komisaře (asistenta) a oprávnění k provedení dopingové kontroly,
    • být informován o lokaci místnosti dopingové kontroly, průběhu dopingové kontroly a důsledcích odmítnutí ji podstoupit,
    • zvolit si vlastní doprovod,
    • se souhlasem a za doprovodu dopingového komisaře:
      • najít si doprovod,
      • shromáždit osobní věci,
      • protáhnout se po tréninku,
      • pokračovat v soutěži, závodu či při kontrole mimo soutěž dokončit trénink,
      • splnit požadavky médií,
      • nechat se při zranění ošetřit,
      • zúčastnit se vyhlášení vítězů, předávání cen

    V případě, že tyto povinnosti budou trvat delší dobu, lze požádat dopingového komisaře o odklad příchodu do místnosti DK.

    • požádat o poskytnutí originálního, uzavřeného nápoje, popř. konzumovat vlastní,
    • vybrat si ze zapečetěných odběrových nádobek a zkontrolovat, zda jsou čisté, neporušené (pokud se to sportovci nezdá, může požádat o novou odběrovou soupravu) a po kontrole i bezpečně uzavřené,
    • vyjádřit se písemně do protokolu k uskutečněné dopingové kontrole,
    • požádat vlastní doprovod o kontrolu a podpis protokolu,
    • ujistit se, že část protokolu pro laboratoř neobsahuje žádné osobní identifikační údaje
    • dostat kopii protokolu.

    Opustit místnost dopingové kontroly smí sportovec pouze ze závažných důvodů.

    Při testování mladších sportovců (mladší 15 let) platí, že:

    • dopingový komisař je povinen se pokusit zajistit přítomnost sportovcova zákonného zástupce nebo jiné vhodné osoby (například lékař, trenér) po celou dobu odběru vzorku. Pokud ji však není možné zajistit, její nepřítomnost nemůže být důvodem k odmítnutí odběru vzorku,
    • zástupce nezletilého sportovce má právo pozorovat výkon dopingového komisaře, ale nikoliv přímé poskytování vzorku sportovcem, pokud ho o to sám sportovec nepožádá.

    Povinnosti:

    • prokázat svou totožnost při výzvě i v místnosti dopingové kontroly,
    • podepsat výzvu k dopingové kontrole,
    • přijít neprodleně do místnosti dopingové kontroly (nejpozději do 60 minut od podepsání výzvy),
    • nejít na toaletu v době mezi výzvou a dostavením se k dopingové kontrole (nedoporučuje se ani sprchovat nebo koupat),
    • zůstat po celou dobu v dohledu dopingového komisaře (asistenta) a být při poskytování vzorku sledován dopingovým komisařem stejného pohlaví,
    • odhalit se tak, aby bylo vidět vlastní poskytnutí vzorku,
    • poskytnout požadované množství moči, což může znamenat opakované poskytnutí moči, dokud není dosaženo požadovaného množství (90 ml),
    • být zodpovědný za manipulaci se vzorkem, dokud není zapečetěný, a rozdělit vzorek do lahviček A i B,
    • poskytnout další vzorek, pokud první nesplňuje stanovený limit pro minimální hustotu moči,
    • poskytnout požadované informace, mj. o terapeutické výjimce (pokud byla udělena) a o všech lécích a doplňcích výživy užitých v daném období,
    • zkontrolovat správnost vyplnění protokolu, včetně všech čísel,
    • podepsat protokol.

    Budeme-li hovořit o právech sportovce při dopingové kontrole, nejvíce diskutabilní a stále častěji porušovanými bývá zejména se souhlasem a za doprovodu dopingového komisaře právo protáhnout se po tréninku, pokračovat v soutěži, závodu či při kontrole mimo soutěž dokončit trénink, splnit požadavky médií. Obecně známá neochota dopingových komisařů vyčkat a nechat sportovce po zápasu podrobit se regeneraci, případně naléhavému setkání s trenérem, které je obvyklé se stalo již nejednou i důvodem, kdy se případ dostal až k CASu.

    U nezletilých nastává automaticky více sporných otázek. Existuje tady povinnost, kdy se dopingový komisař pokusí zajistit přítomnost sportovcova zákonného zástupce nebo jiné vhodné osoby (například lékaře, trenéra) po celou dobu odběru vzorku. Pokud ji však není možné zajistit, její nepřítomnost nemůže být důvodem k odmítnutí odběru vzorku! Výše uvedené vede v praxi ke skutečnosti, kdy nezletilí nejsou téměř vůbec testováni z obavy, koho určit odpovědným za pozitivní dopingový test, zda zákonného zástupce či trenéra a potom, jak zajistit neprodleně přítomnost sportovcova zákonného zástupce nebo jiné vhodné osoby.

    Následující povinnosti sportovce jako je například povinnost nejít na toaletu v době mezi výzvou a dostavením se k dopingové kontrole (nedoporučuje se ani sprchovat nebo koupat), povinnost zůstat po celou dobu v dohledu dopingového komisaře (asistenta) a být při poskytování vzorku sledován dopingovým komisařem stejného pohlaví a dále povinnost odhalit se tak, aby bylo vidět vlastní poskytnutí vzorku, zcela jistě kolidují s právem na ochranu soukromí, lidskou důstojnost apod. Jinými slovy výše uvedené povinnosti sportovců by zcela jistě spadaly pod všeobecná osobnostní práva chráněná § 11 občanského zákoníku.

    Podle Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v ČR jsou stanovena přesná následující pravidla pro zveřejnění výsledků. ADV ČR ani svazy nesmí veřejně jmenovat sportovce, u jejichž vzorku byly zjištěny pozitivní laboratorní nálezy, nebo sportovce nebo jinou osobu, kteří byli shledáni vinnými porušením dalších článku této směrnice, až do doby, kdy bylo v řízení v souladu s článkem 8 určeno, že bylo porušeno antidopingové pravidlo nebo byla sportovci pozastavena závodní činnost. Porušení této směrnice potvrzené v disciplinárním řízení musí být veřejně publikováno do 20 dní. V případě, kdy je v disciplinárním řízení nebo v odvolacím řízení rozhodnuto, že sportovec nebo jiná osoba neporušila antidopingové pravidlo, muže být rozhodnutí zveřejněno pouze se souhlasem sportovce nebo jiné osoby, které se týká rozhodnutí. ADV ČR ani laboratoř akreditovaná WADA nebo jejich pracovníci se nesmějí veřejně vyjadřovat ke konkrétním skutečnostem právě probíhajícího případu.

    10. DOKAZOVÁNÍ DOPINGU – DŮKAZNÍ BŘEMENO A MÍRA JEHO ZÁVAŽNOSTI

    ADV ČR nese důkazní břemeno, že došlo k porušení antidopingového pravidla. ADV ČR se zhostí důkazního břemene, jestliže prokáže porušení antidopingového pravidla k dostatečné spokojenosti rozhodovacího orgánu s vědomím závažnosti takového obvinění. Důkazní břemeno je ve všech případech větší než pouhé prokázání pravděpodobnosti, ale nižší než je důkaz nade vší pochybnost. V případech, kde tato směrnice ukládá důkazní břemeno sportovci nebo jiné osobě obviněné z porušení antidopingového pravidla, aby vyvrátila domněnku nebo prokázala určitá fakta nebo okolnosti, bude důkazní břemeno představováno mírou pravděpodobnosti.

    Skutkové okolnosti vztahující se k porušení antidopingových pravidel mohou být prokazovány jakýmkoli spolehlivým způsobem včetně doznání. V dopingových případech lze uplatnit následující pravidla dokazování: Vychází se z předpokladu, že akreditované laboratoře WADA provádějí analýzu vzorku a nakládají se vzorky v souladu s Mezinárodním standardem pro laboratoře. Sportovec nebo jiná osoba můžou vyvrátit tento předpoklad tím, že prokáže odchylku od postupu daných Mezinárodním standardem, která mohla způsobit pozitivní laboratorní nález. Jestliže sportovec nebo jiná osoba vyvrátili předchozí domněnku prokázáním toho, že došlo k odchylce od postupu daných Mezinárodním standardem, která by mohla způsobit pozitivní laboratorní nález, pak musí ADV ČR prokázat, že taková odchylka nemohla způsobit pozitivní laboratorní nález.

    Skutečnosti konstatované jako prokázané v rozhodnutí soudu nebo profesního disciplinárního tribunálu majícího příslušnou pravomoc, které nejsou předmětem dosud projednávaného odvolání, budou nevyvratitelnými důkazy proti sportovci nebo jiné osobě, které se rozhodnutí týká, pokud sportovec nebo jiná osoba neprokáže, že rozhodnutí porušilo principy spravedlnosti.

    Rozhodovací orgán projednávající porušení antidopingového pravidla muže vyvodit závěr svědčící proti sportovci nebo jiné osobě, která je obviněna z porušení antidopingového pravidla, založený na odmítnutí sportovce nebo jiné osoby, ačkoli byl obeslán v dostatečném předstihu před jednáním, zúčastnit se jednání (bud osobně nebo telefonicky dle pokynu rozhodovacího orgánu) a odpovědět na dotazy rozhodovacího orgánu nebo ADV ČR, který tvrdí, že došlo k porušení antidopingového pravidla.

    Z výše uvedeného je více než zřejmé, že veškeré domněnky a stanovený postup již výše zmíněnou Směrnicí nesvědčí ve prospěch sportovců. Celým smyslem je samozřejmě napomoci urychlení a usnadnění prokazování dopingu, kdy je to zejména čas, který nás tlačí při čekání na výsledky v průběhu jednotlivých soutěží či kvalifikací.

    11. ANTIDOPINGOVÉ LABORATOŘE

    Sportovci se po celou dobu snaží najít mechanismus, jak se vyhnout pozitivnímu testu na doping, za použití různých metod, jako je katetrizace moči, krevní transfuze, použití různých typů diuretik nebo pití velkého množství vody, aby se očistilo tělo. WADA je spolu s 35 laboratořemi odpovědná za testy na drogy už od roku 2004. Laboratoře jsou specializované a odborně vybavené instituce, které byly akreditovány, a každý rok je prováděna jejich kontrola. Mezinárodní standard pro laboratoře (ISL) odpovídá za jednotnost a harmonizaci výsledků a zpráv mezi 35 antidopingovými laboratořemi.[18]

    Vzorky jsou analyzovány pouze v laboratořích akreditovaných WADA nebo jinak schválených WADA. Výběr laboratoře akreditované WADA (nebo jiné laboratoře nebo metody schválené WADA) používané pro analýzu vzorků záleží výhradně na antidopingové organizaci odpovědné za nakládání s výsledky.

    Vzorky jsou analyzovány s cílem odhalit zakázané láky a zakázané metody uvedené na seznamu a další látky podle rozhodnutí WADA nebo s cílem pomoci antidopingové organizaci v profilování příslušných parametrů v moči sportovce, v jeho krvi nebo jiné tkáni, včetně DNA nebo genového profilování, pro antidopingové účely.

    Žádný vzorek nesmí být použit pro jiný účel, bez písemného souhlasu sportovce. Ze vzorků použitých pro jiné účely, musí být odstraněny veškeré prostředky identifikace tak, aby nebylo možno zpětně příslušného sportovce vysledovat.

    Laboratoře provádějí analýzu vzorků z dopingové kontroly a oznamují výsledky v souladu s Mezinárodním standardem pro laboratoře. Vzorek může být opětovně analyzován pro určité účely kdykoliv výlučně na žádost antidopingové organizace, která odebrala vzorek nebo WADA. Okolnosti a podmínky pro opětovnou analýzu vzorků musí být v souladu s požadavky Mezinárodního standardu pro laboratoře.

    Každá antidopingová organizace nakládající s výsledky musí určit způsob předběžného řízení o možném porušení antidopingových pravidel. Ten musí splňovat následujíci zásady:

    Počáteční přezkum pozitivního laboratorního nálezu: Při obdržení pozitivního laboratorního nálezu ve vzorku A antidopingová organizace odpovědná za nakládání s výsledky přezkoumá: (a) zda nebyla povolena terapeutická výjimka nebo nebude udělena podle Mezinárodního standardu pro terapeutické výjimky, nebo (b) zda nedošlo ke zjevné odchylce od Mezinárodního standardu pro testování nebo Mezinárodního standardu pro laboratoře, která způsobila pozitivní laboratorní nález.

    Oznámení po počátečním přezkumu pozitivního laboratorního nálezu: Jestliže počáteční přezkum pozitivního laboratorního nálezu nezjistil, že byla povolena terapeutická výjimka nebo na ní je nárok podle Mezinárodního standardu pro terapeutické výjimky nebo, že došlo k odchylce, která způsobila pozitivní laboratorní nález, antidopingová organizace informuje neprodleně sportovce způsobem, který je stanoven v jejích pravidlech: (a) o pozitivním laboratorním nálezu; (b) o antidopingovém pravidlu, které bylo porušeno; (c) o právu sportovce neprodleně požádat o provedení analýzy vzorku B, a jestliže o to nepožádá, bude se mít za to, že se analýzy vzorku B vzdal; (d) o stanoveném datu, času a místě analýzy vzorku B, pokud o ni Sportovec nebo antidopingová organizace zažádají; (e) o možnosti sportovce a/nebo jeho zástupce být přítomen při otevření vzorku B a jeho analýze v časovém období specifikovaném Mezinárodním standardem pro laboratoře, je-li taková analýza vyžadována; a (f) o právu sportovce požádat o kopie laboratorní dokumentace ke vzorkům A a B, která musí zahrnovat informace vyžadované podle mezinárodního standardu pro laboratoře. antidopingová organizace je povinna informovat též další antidopingové organizace. Pokud antidopingová organizace rozhodne, že nebude dál řešit pozitivní laboratorní nález jako porušení antidopingových pravidel, oznámí to sportovci a antidopingovým organizacím.

    12. PŘEZKUM ATYPICKÝCH NÁLEZŮ

    Jak je uvedeno v Mezinárodních standardech, za některých okolností laboratoře musí hlásit přítomnost zakázaných látek, které mohou být produkovány též endogenně, jako atypický nález podléhající dalšímu vyšetřování. Po obdržení atypického nálezu ve vzorku A, antidopingová organizace, odpovědná za nakládání s výsledky, přezkoumá, zda: (a) nebyla udělena příslušná terapeutická výjimka nebo (b) zda nedošlo ke zjevné odchylce od Mezinárodního standardu pro testování nebo Mezinárodního standardu pro laboratoře, která způsobila pozitivní laboratorní nález. Pokud takový přezkum nezjistí udělení příslušné terapeutické výjimky nebo odchylku, která způsobila atypický nález, antidopingová organizace provede požadované vyšetřování. Po dokončení tohoto vyšetřování bude informován sportovec a antidopingové organizace, zda bude nebo nebude atypický nález dále řešen jako pozitivní laboratorní nález. Sportovec bude informován.

    Antidopingová organizace neoznámí atypický nález, dokud nedokončí své vyšetřování a dokud nerozhodne, zda nebude atypický nález dále řešen jako pozitivní laboratorní nález, pokud neexistuje jedna z následujících okolností:

    (a) Pokud antidopingová organizace rozhodne o provedení analýzy vzorku B před zakončením svého vyšetřování podle článku 7.3, antidopingová organizace může provést analýzu vzorku B po informování sportovce včetně popisu atypického nálezu a informací popsaných v Kodexu.

    (b) Pokud antidopingová organizace obdrží dotaz, buď od organizátora významné akce krátce před mezinárodní akcí, nebo od sportovní organizace odpovědné za včasný výběr členů družstva v případech kdy je bezprostředně před uzávěrkou výběru pro mezinárodní akci, zda některý ze sportovců na listině významné akce nebo sportovní organizace nemá nedořešený atypický nález, antidopingová organizace označí takového sportovce poté co sportovce o atypickém nálezu informovala.

    13. OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST

    Je velmi důležité si uvědomit již na začátku, že tento princip je v některých aspektech kontroverzní. Existují společné základní principy, které jsou použitelné v angloamerickém i kontinentálním právním řádu, jako je právo na spravedlivý proces, které zahrnuje právo být slyšen, presumpci neviny, to vše najdeme v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V historii jsme museli bojovat o výše uvedené základní principy počínaje francouzskou revolucí a ještě dnes nejsou tyto zásady přijímány ve všech zemích světa. Jak potom chápat skutečnost, kdy jsme se v principu objektivní odpovědnosti shodli na presumpci viny a přijali jsme tento princip v kodexu WADA? Následující vysvětlení pomůže pochopit, jak tento princip funguje v praxi. Porušení antidopingového pravidla nastane vždy, když je zakázaná látka nalezena v tělesném vzorku, ať již sportovec úmyslně nebo neúmyslně požil zakázanou látku nebo to byla z jeho strany nedbalost nebo jiné zavinění, což znamená, že každý sportovec je přímo odpovědný za látku nalezenou v jeho tělesném vzorku. Výsledky sportovce pro konkrétní soutěž jsou automaticky neplatné, jestliže vzorek pocházel z testu během soutěže. Důkazní břemeno nese sportovec. Ten má možnost se vyhnout nebo snížit sankci, pokud prokáže, jak se látka dostala do jeho těla, nebo za určitých okolností jasně prokáže, že neměl v úmyslu zvýšit svůj sportovní výkon. Zásada objektivní odpovědnosti stanovená v Kodexu byla souhlasně potvrzena v rozhodnutích CASu a Švýcarském federálním soudu.

    CAS uvádí jedno vysvětlení, což je případ Quigley proti Mezinárodní unii střelby z roku 1995. „Je pravda, že objektivní odpovědnost je pravděpodobně v jednotlivých případech určitým způsobem nespravedlivá, jako je případ Quigley, kdy sportovec může brát užívané léky jako výsledek chybného označení nebo vadné rady, pro které není odpovědný zejména v případech náhlého onemocnění v cizí zemi.“ Dochází ovšem také k situacím, které jsou nespravedlivé, kdy sportovec dostane jídlo otrávené v předvečer důležité soutěže apod. Stejně jako že soutěž nebude odložena, aby se počkalo na uzdravení sportovce, tak i zákaz používání zakázaných látek by neměl být zrušen kvůli možnosti jejich náhodného požití. Rány osudu při soutěži, stejně jako ty v běžném životě, mohou vytvořit mnoho druhů nespravedlnosti, ať už náhodou nebo nedbalostí nezodpovědných osob, které nelze zákonem opravit.[19]

    Na druhé straně v situaci, když budeme akceptovat presumpci neviny, celý proces bude dražší pro federace, mnohdy z důvodu nedostatku důkazů bude sportovec shledán nevinným a samozřejmě to všechno bude trvat delší čas, který nemáme a to zejména při velkých akcích a důležitých soutěžích.

    Významným a protichůdným rozhodnutím z pohledu objektivní odpovědnosti je rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. Ledna 1954, Cz 486/53, které zkoumá charakter sportovní činnosti ve vztahu k zavinění a stupňům jeho zavinění. Zajímavé je také následující odůvodnění, které uvádí že „kdyby se hráčům ukládalo, aby se opatrně a pomalu pohybovali okolo jedinců, o nichž snad rozhodčí ví, že porušují pravidla hry, ztratila by kopaná z velké části svůj smysl“. Podstata právní argumentace rozhodnutí je pak vystižena v názoru Nejvyššího soudu, že „rychlý pohyb při této hře není sám o sobě nedbalostí, nýbrž požadavkem a užitečným prvkem tohoto sportu. O nedbalosti by bylo možno mluvit jen tehdy, kdyby se hráč pohyboval nepřiměřeně rychle tam, kde mu hrozí nebezpečí nevyplývající z povahy hry. Nelze pokládat za nedbalost, když hráč nepředpokládá, že spoluhráč úmyslně poruší pravidla hry. Bylo by ovšem nedbalostí, kdyby hráč viděl, že spoluhráč mu nohu nastavil a přesto na ni prudce naběhl.“ Na základě výše uvedeného rozhodnutí se nabízí otázka k zamyšlení, zda snad právě v určité míře podávaný a teoreticky legalizovaný doping není právě oním užitečným prvkem sportu.

    Oproti tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1962, 5 Cz 38/62 jde v otázce zavinění podstatně dále a zkoumá stupeň zavinění v kontextu případného porušení sportovních pravidel, což dokládá následující úryvek z výše uvedeného rozhodnutí: „kdyby se hráčům ukládalo, aby se opatrně a pomalu pohybovali okolo jedinců, o nichž snad rozhodčí ví, že porušují pravidla hry, ztratila by kopaná z velké části svůj smysl“. Podstata právní argumentace rozhodnutí je pak vystižena v názoru Nejvyššího soudu, že „rychlý pohyb při této hře není sám o sobě nedbalostí, nýbrž požadavkem a užitečným prvkem tohoto sportu. O nedbalosti by bylo možno mluvit jen tehdy, kdyby se hráč pohyboval nepřiměřeně rychle tam, kde mu hrozí nebezpečí nevyplývající z povahy hry. Nelze pokládat za nedbalost, když hráč nepředpokládá, že spoluhráč [zjevně míněno i protihráč – pozn. autora] úmyslně poruší pravidla hry. Bylo by ovšem nedbalostí, kdyby hráč viděl, že spoluhráč [opětovně míněno protihráč] mu nohu nastavil a přesto na ni prudce naběhl.“

    Úprava objektivní odpovědnosti za porušení antidopingových pravidel poskytuje svým uceleným systémem pravidel právní ochranu zejména zdraví a životu fyzických osob. Tato právní ochrana zabezpečuje zejména preventivně výchovnou funkcí. Jak již bylo uvedeno, zásada prevence tvoří jednu ze stěžejních zásad, které ovládají celou oblast úpravy občanskoprávních, a tím i soukromoprávních vztahů. Vychází se přitom z obecně uznávané myšlenky, že z individuálního i společenského hlediska je vždy lepší a jednodušší škodám předcházet než je následně složitým způsobem nahrazovat.[20]

    Při objasnění odpovědnosti bez zavinění neboli jinými slovy řečeno objektivní odpovědnosti, se v odborné literatuře uvádí, že ten, kdo má užitky a výhody z určitých dovolených riskantních činností, má nést i riziko škod, které z těchto činností vznikají, a nepřenášet je na poškozené. Dále se jedná o skutečnost stimulovat založením přímé objektivní odpovědnosti prevenční úsilí provozovatelů těchto riskantních činností k maximálnímu zvyšování bezpečnosti jejich provozů a tím k eliminování či alespoň k minimalizování jejich škodlivých vlivů.[21]

    Výše uvedené je však jen obtížně aplikovatelné do oblasti sportu ve vztahu úpravy objektivní odpovědnosti za porušení antidopingových pravidel. Z mého pohledu je hlavním důvodem této úpravy skutečnost, že v procesu prohlubování a zdokonalování vědecko-technického procesu, pokroku a rozvoje nejen hospodářského, ale zejména technologického a informačního, dochází k situacím, kdy některé způsoby a metody dopingu buď nejsou detekovatelné vůbec, nebo jsou obtížně zjistitelné a jen po velmi krátkou dobu. A tak tato obtížná zjistitelnost a prokazatelnost dopingu a jeho různých metod zřejmě vedla k zakotvení úpravy objektivní odpovědnosti za porušení antidopingových pravidel.

    Ve spojení úpravy objektivní odpovědnosti za porušení antidopingových pravidel s preventivně výchovnou funkcí, si musíme uvědomit, že sport a fotbal zejména se svojí nejširší členskou základnou působí na velké množství mládeže a dětí, tím spíše za těchto okolností je nezbytné působit na tyto nejmladší skupiny preventivně, neboť používání podpůrných látek může negativně ovlivnit zdraví jednotlivých sportovců.

    Vedle toho je třeba vzít v úvahu, že vrcholoví sportovci plní ve společnosti funkci tzv. modelových rolí neboli vzorů, kdy se k nim upíná celá řada nejen dětí a mládeže ale i dospělých a považují je za své vzory a vzhlížejí k nim, tím spíše je třeba klást důraz na preventivní funkci v oblasti dopingu, vzdělávání a osvěty. Plná odpovědnost hráčů, jednotlivých sportovců by měla vést k situaci, že se budou zcela vyhýbat dopingovým přípravkům. Bohužel to však mnohdy vede k tomu, že jsou vynalézány metody dopingu, které jsou téměř nedetekovatelné nebo zjistitelné jen ve velmi krátkém časovém úseku a za vynaložení velkých finančních nákladů.

    14. PŘÍPADOVÉ STUDIE OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOSTI

    Mezinárodní olympijský výbor (IOC) uvedl, že boj proti dopingu je velmi obtížné, ne-li nemožné vyhrát. Nicméně tento režim může a často i vede k nespravedlnosti. V jednom z případů v roce 2000 CAS zmínil, že si je vědom skutečnosti, že princip objektivní odpovědnosti může být často nespravedlivý, přesto pro zachování sportu bez drog, dodržování Antidopingového kodexu musí být bez kompromisů vynucováno. Nemůžeme zapomenout ani na tzv. „mimořádné okolnosti“, které tvoří „tvrdé pravidlo“ o něco měkčí a mají za následek napomenutí namísto vyloučení ze soutěže.

    V rámci tzv. „sociálních drog“ bych ráda zmínila dva nedávné případy, kdy jedním z nich bylo jednání disciplinární komise FIFA a ten druhý se řešil přímo u CASu. Oba mají téměř stejnou obhajobu ze strany hráčů, jak se zakázaná látka dostala do jejich těla. První hráč tvrdil, že šel po hádce s manželkou do hospody, kde mu nějaký mladík nabídl inhalovat práškovou sloučeninu, která, jak bylo později zjištěno, obsahovala kokain. Hráč nezapomněl zmínit, že on nikdy nezamýšlel požít jakoukoliv zakázanou látku. Nicméně disciplinární výbor FIFA v prohlášení uvedl, že princip objektivní odpovědnosti, jako základní princip antidopingových pravidel jasně říká, že sportovci jsou zodpovědní za to, co požijí. Podle konstantní judikatury CASu, princip objektivní odpovědnosti znamená, že sportovec je zodpovědný za jakékoli látky nacházející se v jeho těle, je to hlavně povinnost sportovce, aby zajistil, že žádné zakázané látky, nevstoupí do jeho těla (srov. CAS 2007 / A/1364 WADA v / FAW & James). Chování fotbalisty bylo shledáno jako „výrazně nedbalostní“ tím, že inhaloval bez znalosti toho, co předmětný prášek obsahuje. Dalším důležitým a velmi zajímavým prvkem v tomto případě je, že výbor nenašel žádný rozdíl mezi amatérským a profesionálním hráčem, a zmínil, že anti-dopingová pravidla platí stejně pro profesionály jako pro amatéry. Především rozdíl mezi amatéry a profesionály je často sporný a sportovci se mnohdy snaží vyhnout postihu tvrzením, že jsou amatéři a ne profesionální hráči. Každopádně v tomto případě byl hráč shledán vinným a vyloučen ze všech zápasů na dva roky. Další podobný příběh, který byl řešen u CASu, FIFA proti hráči v příslušném řízení. V hráčově vzorku moči byl nalezen benzoylekgonin, což je metabolit kokainu. Hráč se bránil tvrzením, že inhaloval nějaký bílý prášek a to bez znalosti toho, co to obsahuje, po hádce s manželkou, když odešla z domu s jeho dcerami. Na podobném základě komise rozhodla jako v předchozím případě.[22]

    Další současný případ lze datovat do roku 2010, kdy byl rozhodnut disciplinárním výborem FIFA, tentokrát se jednalo o clostebol, anabolický agent. Hráč trpěl s oparem (herpes), zatímco lékař hráči předepsal Noveol Crema, k použití na pár dní. Příští měsíc se hráč rozhodl použít lék opět a bez konzultace s lékařem, protože se u něj herpes znovu objevil. Vše se stalo pouhé čtyři dny před zápasem. Výsledkem tohoto případu bylo, že hráč byl nakonec suspendován jen na jeden rok, protože jednak hráčův lékař údajně nevěděl, že je clostebol zakázanou látkou a jednak lékař národního týmu neinformoval hráče, že vzal zakázanou látku poté co asi 10 až 20 minut před zápasem hráč lékaře otevřeně informoval o použití clostebolu.

    Další případ CASu v roce 2008 se zabýval rozhodnutím FIFA proti hráči, u kterého objevil látku Furosemid, která je v kategorii diuretik a jiných maskujících látek (to se stalo po odvolání FIFA proti rozhodnutí italského fotbalového klubu CGF). Hráč tvrdil, že používal lék léta, protože trpěl diuretickými problémy a bolestí hlavy. Nicméně nikdy nevysvětlil, že neexistuje alternativní léčba a ani nikdy nepožádal o TUE. Zřejmě se nikdy nezajímal o podrobnosti léku. Proto panel shledal hráčovu míru zavinění nebo nedbalosti jako významnou v souvislosti s anti-dopingovým porušením pravidla. Jindy disciplinární výbor FIFA byl požádán, aby rozhodl o osudu hráče obviněného z dopingu kvůli přítomnosti látek norandrosteron a Noretiocholanolone, které jsou syntetické anabolické androgenní steroidy odvozené od molekuly testosteronu. Zajímavostí v tomto případě je to, že odvolatel nebyl informován o existenci dopisu FIFA, oznamující výsledek analýzy vzorku A a tudíž nepodal žádost o analýzu B vzorku. Nicméně, jak později potvrdil v odvolacím řízení CAS, v tomto případě, hráč byl skutečně řádně informován prostřednictvím své federace v souladu s Disciplinárním řádem FIFA a byl nakonec suspendován na dva roky. Nicméně v tomto případě jsme více či méně hovořili o formálních procesních prvcích, nikoli o principu objektivní odpovědnosti. V situaci, kdy můžeme najít procedurální chybu ze strany laboratoře nebo úředníků, sankce by měla být změněna ve prospěch sportovce. Je třeba zdůraznit, že pokud by se toto stalo v klasickém soudním systému, měla by být zachovávána zásada in dubio pro reo.

    Z judikatury, která byla uvedena výše, je více než jasné, že princip objektivní odpovědnosti je v dnešní době velmi důležité téma a že z posledních případů je možné snadno prokázat tuto hypotézu. Někdy si můžeme položit otázku, zda je tento princip spravedlivý ať již pro profesionální hráče či pro amatéry. Nicméně existují jiné výhody, které fotbalisté využívají, stejně jako velké množství peněz, které vydělávají a spolupráce s mezinárodními organizacemi, které řídí, uspořádávají nebo organizují velké závody. Proto, pokud se chtějí podílet na hře, musí dodržovat pravidla, i když mohou být nespravedlivá nebo dokonce tvrdá.

    15. MÍSTO POBYTU (WHEREABOUTS)

    Pravidla místa pobytu jsou součástí Mezinárodního standardu pro testování (IST) a jsou povinná pro antidopingové organizace, které přijaly kodex. Místa pobytu jsou informace poskytnuté omezeným počtem špičkových elitních atletů o jejich pobytu IF nebo NADO, které je vedou ve svých odpovídajících registrovaných testovacích souborech jako součást svých antidopingových povinností. Mimosoutěžní testování má zásadní význam pro boj proti dopingu, protože mnoho zakázaných látek a metod je zjistitelné pouze po omezenou dobu. Aby bylo mimosoutěžní testování možné, je nutné vědět, kde se sportovci nacházejí. Přesné informace o pobytu mají zásadní význam pro zajištění účinnosti anti-dopingových programů, protože mimosoutěžní dopingové kontroly mohou být prováděny bez předchozího upozornění sportovců.[23]

    Od počátku roku 2009 jsou dvě zásadní změny v revizi kodexu WADA. První z nich je požadavek kladený na špičkové sportovce, kteří jsou vedeni v registru pro testování buď příslušnou mezinárodní nebo národní antidopingovou organizací, aby specifikovali jednu hodinu každý den (mezi 6 hod. a 11 hod.), během které je lze nalézt v určeném místě pro testování. Tito sportovci nemusí uvést místo domova ale mohou, pokud chtějí. Za druhé, libovolné kombinace tří zmeškaných testů nebo selhání poskytnout přesné informace o pobytu v období 18 měsíců může vést k zahájení kárného řízení ze strany ADO. Sankce se pohybuje v rozmezí mezi 1 a 2 roky. Atleti mohou aktualizovat své 60 minutové údaje pobytu kdykoliv, včetně e-mailem nebo textovými zprávami jejich příslušné antidopingové organizaci. Pokud zmeškají test, mají možnost udat důvod. Pokud je tato omluva přijata příslušnou antidopingovou organizací, pak vynechání testu není součástí žádného záznamu a nepočítá se jako jedna ze tří zmeškaných testů během 18 měsíců.[24]

    Nicméně malým problémem je skutečnost, že systém 60 minutového intervalu a jeho aktualizace není v praxi opravdu funkční a to ani prostřednictvím emailu nebo textové zprávy. Na základě rozhovoru na toto téma s tenistou Yvesem Allegro to opravdu není spolehlivá metoda a prý se již několikrát stalo, že relevantní data, která poslal prostřednictvím textové zprávy, nebyla doručena do příslušného systému.

    Měli bychom si uvědomit, že všichni sportovci nejsou předmětem těchto požadavků sdělovat místo pobytu. To se týká omezeného počtu špičkových sportovců, kteří jsou v registru pro testování buď jejich IF nebo NADO. WADA není odpovědná za rozhodování o tom, kdo by měl být zahrnut do těchto evidovaných testů. WADA doporučuje, aby registrované testovací skupiny byly přiměřené a zvládnutelné velikosti a zaměřené na vrcholové mezinárodní a národní sportovce. Atleti jsou odpovědní za hlášení svého místa pobytu. Proto se nemohou vyhnout odpovědnosti tím, že obviní své zástupce nebo tým za vyplnění nesprávné informace o jejich pobytu, nebo za její neaktuálnost, pokud nebyli nalezeni v místě určeném jejich 60 minutovým intervalem. Nicméně bychom si měli uvědomit, že se téměř pokaždé v případě špičkových sportovců pohybují manažeři, kteří jsou ve skutečnosti zodpovědní za hlášení jejich pobytu. Tito manažeři připravují harmonogram pro sportovce a dělají v něm změny. Odpovědnost ale leží na sportovci samém, nicméně v judikatuře CAS můžeme zjistit, že soud uloží nižší sankci s ohledem na skutečnost, že sportovec spoléhal na svého manažera.

    Hlášení pobytu bylo několikrát zpochybňováno. Můžeme najít argumenty, že systém porušuje článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech a ochranu osobních údajů. Existuje mnoho situací, kdy musíme dosáhnout rovnováhy mezi těmito dvěma základními právy. Vezmu jako příklad veřejné osoby a jejich právo na soukromý život. Poté co přijali rozhodnutí a rozhodli se přijmout roli „modelové“ funkce, je právo na jejich soukromý život méně chráněno ve srovnání s jinými lidmi, kteří nejsou politiky, herci nebo špičkoví sportovci. Jakmile přešli do světa sportu, dobrovolně tuto roli přijali a musí hrát podle jeho pravidel.[25]

    16. HLÁŠENÍ MÍST POBYTU V ČR

    Pouze sportovci zařazení do registru pro testování ADV ČR nebo příslušné mezinárodní sportovní federace mají povinnost oznamovat svá místa pobytu tak, aby u nich mohla být prováděna neohlášená mimosoutěžní dopingová kontrola. Do registru pro testování AVD ČR jsou sportovci zařazeni na základě kriterií, která byla stanovena ADV ČR ve spolupráci s příslušným svazem. Registr je dle odlišných kriterií rozdělen do dvou úrovní s různými požadavky na hlášení míst pobytu. Každý sportovec je o zařazení do registru informován.

    Pokud sportovec, který je členem registru pro testování, ukončí svou závodní činnost, musí o tom podat ADV ČR zprávu. Takový sportovec, který ADV ČR předal zprávu o ukončení závodní činnosti, se může znovu účastnit soutěží pouze za podmínky, že ADV ČR bude informovat nejméně šest měsíců před očekávaným návratem k závodní činnosti a pokud bude ADV ČR informovat v této době o svých místech pobytu podle článku 5.6. směrnice. Zprávy o ukončení a obnovení závodní činnosti musí být podány na příslušných formulářích ADV ČR (viz „Formulář ukončení činnosti“ a „Formulář obnovení činnosti“). V případě, že sportovec již nesplňuje kriterium, na základě kterého byl do registru zařazen, informuje o této skutečnosti ADV ČR. Teprve po písemném oznámení sportovci ze strany ADV ČR o vyřazení z registru, přestává být sportovec členem registru a nemusí tak dále zasílat svá místa pobytu.

    ADV ČR nakládá s osobními údaji v souladu se Zákonem na ochranu osobních údajů (zákon č. 101/200 Sb.) a sdílí je pouze se Světovou antidopingovou agenturou (WADA) a příslušnou mezinárodní federací.

    Kriteria pro zařazení sportovců do registru:

    • Sportovci olympijských sportů (kromě badmintonu, jachtingu, krasobruslení, lukostřelby, moderní gymnastiky, moderního pětiboje, saní, střelby a šermu), kteří jsou na plný úvazek zaměstnáni jako instruktoři sportu v některém z resortních sportovních center.
    • Sportovci zařazení svou mezinárodní federací do jejího registru.
    • Vybraní členové reprezentačních družstev neolympijských sportů.
    • Sportovci, kteří porušili antidopingové pravidlo a jsou v trestu.
    • Sportovci olympijských sportů, kteří jsou na částečný úvazek zaměstnáni jako instruktoři sportu v některém z resortních center (atletika, boby, box, plavání, vzpírání).
    • Vybraní sportovci, kteří v minulosti porušili antidopingová pravidla.
    • Vybraní sportovci dle článku 11.1. a 11.2. Mezinárodního standardu pro testování.
    • Sportovci, kteří v době ukončení závodní činnost byli členy registru a nyní hodlají obnovit svou činnost.

    17. MEZINÁRODNÍ STANDARD PRO OCHRANU SOUKROMÍ A OSOBNÍCH ÚDAJŮ

    Účelem Mezinárodního standardu pro ochranu soukromí a osobních informací (ISPPPI) je zajistit, aby všechny příslušné strany zapojené do boje proti dopingu ve sportu dodržovaly stanovené principy minimální ochrany osobních údajů při shromažďování a použití osobních informací sportovců, jako jsou informace vztahující se k pobytu, dopingovým kontrolám a TUE. Obzvláště informace týkající se různých nemocí nebo chronických rozdílů je velmi citlivá v souvislosti s přestupy hráčů. Standard může jen zvýšit úroveň ochrany soukromí, stanoví, že organizace se sídlem v Evropě, musí respektovat jejich vnitrostátní právní předpisy a že tyto zákony mají přednost před standardem. Ochrana osobních údajů se netýká a nemá vliv na požadavky stanovené v Mezinárodním standardu pro testování, pokud jde o místo pobytu požadavky na omezený počet špičkových sportovců včetně jejich IF nebo NADO ve svých registrovaných testovacích databázích. Tyto standardy lze nalézt v kodexu WADA a v Mezinárodním standardu pro testování. Nicméně je zde jedna věc, kterou musíme vzít v úvahu, lékařské informace se stanou veřejnými díky biologickému pasu sportovce.[26]

    Pro koordinaci boje proti dopingu byl vyvinut Anti-Doping Administration and Management System (ADAMS). Jedná se o webový systém správy databází, který zjednodušuje každodenní činnost všech zúčastněných stran a sportovců podílejících se na antidopingovém systému. Systém je k dispozici v angličtině, francouzštině, španělštině, němčině, japonštině, ruštině, italštině, holandštině a arabštině a chrání bezpečnost a důvěrnost dat. Hlavním účelem a činností ADAMS je registrace místa sportovcova pobytu, plánování dopingové kontroly a řízení TUE. ADAMS byl zaveden v průběhu zimních olympijských her ve Vancouveru v únoru 2010. Pro tento účel byl systém obohacen v jeho modulech podporujících hlavní hru. Důležité je, že sportovci by měli mít možnost snadno zadat údaje o svém pobytu do ADAMSe. Sportovci jsou proto vyškoleni svými IF nebo NADO, které sama školila WADA. Nicméně to v praxi nepříliš funguje. Sportovec se nemůže plně spolehnout na textové zprávy nebo e-maily. Dalším aspektem je pravděpodobně i to, že sportovci ještě nejsou plně obeznámeni se systémem.

    Pro vysvětlení významu sdílení informací pro antidopingové organizace, musíme mít na paměti, že pro vrcholové sportovce existuje více než jedna organizace, která má pravomoc testovat sportovce. Atleti mohou soutěžit nebo se připravovat v různých zemích, což znamená, že informace musí být sdíleny s ADO v těchto zemích pro antidopingové účely. Tenisová hvězda číslo jedna, Roger Federer, má zkušenosti s takovou situací. Během velkých turnajů mu několik úředníků klepe na dveře i během večera kvůli dopingovým testům. Na konci je hlavním přínosem pro sportovce zajištění, že nejsou vystaveni zbytečným zkouškám nebo nepřiměřeným požadavkům kladenými ADO s oprávněním ke kontrole sportovce. ADAMS je nastaven na dvě střediska pro skladování dat chráněná bezpečnostními standardy, které jsou obvykle použity bankami. Použití ADAMSu podléhá národním zákonům na ochranu údajů. ADAMS Uživatelská dohoda a WADA Mezinárodní standard pro ochranu soukromí a osobních údajů stanoví, že antidopingové organizace používající ADAMS mohou pouze udělit přístup k příslušným údajům na jiné ADO na základě nezbytnosti.

    Pro terapeutické výjimky, je přístup k datům omezen pouze na orgán, který rozhoduje o terapeutické výjimce pro tohoto konkrétní sportovce a WADA. TUE povolení a zamítnutí obsahuje omezenou informaci. Vzorky analyzované v laboratořích jsou kódovány a anonymní. Orgán odpovědný za nakládání s výsledky je ADO.

    Maximální doba, po kterou mohou být data uložena v ADAMS je 8 let.[27]

    18. LEGITIMITA ANTIDOPINGU

    Souhlas nebo jiný právní základ je potřebný ke sběru osobních údajů pomocí mezinárodního standardu WADA. Lisabonská smlouva stanoví zvláštní povahu sportu a zejména její strukturu založenou na dobrovolné činnosti. Dalším aspektem je mezinárodnost antidopingu. Role Úmluvy UNESCO a Úmluvy Rady Evropy jsou velmi důležité aspekty legitimity antidopingu. Tyto úmluvy mohou působit obecněji jako právní základ pro sběr a zpracování osobních údajů sportovce. Přesněji článek 7b směrnice 95/46/ES (plnění zakázky), působí jako právní základ pro sběr a zpracování osobních dat sportovců. Pokud je souhlas nepostačitelným východiskem pro sběr a zpracování dat v Evropě, budou muset příslušné evropské orgány najít alternativní právní základ, protože kodex WADA je nepoužitelný. Z jednoho pohledu sportovec nemůže legitimovat zpracování svých osobních údajů souhlasem k takovému zpracování, protože se mohou vyskytnout důsledky, se kterými sportovec může odmítnout souhlasit. Já bych založila pojem legitimity antidopingu na dobrovolné činnosti, jak již je uvedeno v Lisabonské smlouvě, protože když se sportovec rozhodl podílet na profesionálním sportovním světě, musí přijmout pravidla soutěže, stejně jako antidopingová pravidla. Navrhovala bych, považovat jeho rozhodnutí stát se profesionálním sportovcem také za souhlas ke sběru dat. Důležité je zdůraznit, že antidopingová kampaň nesleduje primárně ekonomické cíle ale sociální. Představa fair play s jeho sociálními aspekty je právním základem pro antidopingová pravidla a shromažďování osobních údajů. Nicméně nemůžeme zabránit tomu, aby antidopingová pravidla měla ekonomické dopady v profesionálním světě sportu na sportovce, lékaře a sponzory.

    Na význam antidopingové otázky poukazuje skutečnost, že 130 zemí ze 193 členských států UNESCO ratifikovalo Mezinárodní úmluvu UNESCO proti dopingu ve sportu. Jako takový, legitimní cíl boje proti dopingu se nutně dotýká určitých svobod běžně využívaných sportovci podle Lisabonské smlouvy (věc C-519/04 P). Národní antidopingové zákony často vyžadují od sportovců podrobit se antidopingovým zkouškám bez souhlasu. Tyto požadavky by bylo nepochopitelné, kdyby podpora antidopingu nebyla považována za silný veřejný zájem. Existuje užší spolupráci v boji proti dopingu mezi Interpolem a WADA. Nedávná studie zpracovaná pro WADA ukázala, že „používání dopingových prostředků, a to zejména anabolických androgenních steroidů, se změnilo z problému omezeného na sporty na problém ohrožující veřejné zdraví.“[28]

    Samozřejmě existuje další velmi důležitý aspekt v tom, že špičkoví sportovci mohou často představovat idoly pro mnoho lidí, pro děti, mládež a lidi ve vězení nebo v obtížných situacích. V historii to bylo náboženství, které stanovilo morální pravidla, a to i před vládou práva. Uvážíme-li publicitu špičkových sportovců, jejich roli ve společnosti a vliv na novou mladou generaci, je jasně ve veřejném zájmu boj proti dopingu a přísný postih pozitivně testovaných sportovců za doping. Nemůžeme brát sport jen jako fyzickou aktivitu. Sport prezentuje určitý životní styl, dává nám odpovědi na specifické sociální, etické či estetické otázky. Sport má svou vlastní historii a byl ovlivněn změnami ve společnosti, nicméně samotný sport má veliký vliv na společnost. S globalizací přišly do sportu obchodní aspekty, které změnily konkrétně charakter světových soutěží, nebo se objevily nové disciplíny. Na druhé straně se fenomén dopingu rozšiřoval. Individualizace sportu je další aspekt, který se objevil s profesionálními sportovci, s obory, které není možné dále provozovat na rekreační úrovni. Z výše uvedeného je více než jasné, že sport je společenský jev se zvláštním organizačním, technickým a ekonomickým pozadím, které musíme vnímat v rámci jeho politického a kulturního kontextu.

    19. DOPINGOVÉ PŘÍPADY V ČESKÉ REPUBLICE SE ZAMĚŘENÍM NA FOTBAL

    Není zcela bez zajímavosti uvést přehled případů porušení antidopingových pravidel, jež byly projednány Antidpoingovou vyšetřovací komisí a případů porušení antidopingových pravidel, jež byly projednány mezinárodní sportovní federací ve vztahu k českým sportovcům, přehled se týká posledních dvou let.

    Považuji za důležité vyzdvihnout a zdůraznit, že z přehledu je více než patrné, že doping se ze sportů vyskytuje nejvíce v kulturistice. Následující dvě tabulky ukazují detailní přehled zjištěných případů porušení antidopingových pravidel v České republice v období let 2009–2010.

    Obecný postup při dopingové kontrole (odběru vzorku) při soutěži:

    • vybraný sportovec je vyzván k dopingové kontrole dopingovým komisařem nebo jeho asistentem,
    • sportovec potvrdí přijetí výzvy svým podpisem na formulář výzvy,
    • na místo určené k DK se sportovec musí dostavit neprodleně (nejpozději do jedné hodiny po podpisu výzvy k DK). V případě pokračování v soutěži či tréninku je možno po dohodě s dopingovým komisařem povolit odklad (tato skutečnost je zaznamenána do protokolu výzvy k DK),
    • po příchodu do místnosti dopingové kontroly komisař zkontroluje totožnost sportovce (nutno mít s sebou průkaz totožnosti, například licenci, řidičský průkaz, občanský průkaz),
    • sportovce může při dopingové kontrole doprovázet pouze jedna osoba,
    • sportovec si vybere odběrovou nádobku a odevzdá pod dohledem dopingového komisaře stejného pohlaví vzorek moče (min. 90 ml), pozor – může trvat několik minut, ale i hodin bez možnosti opustit místnost DK,
    • sportovec si vybere zaplombovanou soupravu pro odběr, která obsahuje 2 lahvičky s číselnými kódy,
    • vzorek je rozdělen na 2 části (vzorek A a B) a zapečetěn (dle typu soupravy – utěsněním víčka nebo plombami),
    • ze zbytku moče dopingový komisař otestuje hustotu moče, která musí odpovídat limitu WADA; pokud je hodnota nižší, než udává limit WADA, sportovec musí poskytnout další vzorek moče,
    • při dopingové kontrole se vyplňuje protokol, do kterého sportovec uvádí požadované údaje například identifikační údaje, kódy lahviček, léky, které užívá (v současném protokolu až sedm dní zpětně) a výživové doplňky,
    • údaje v protokolu se na závěr stvrzují podpisy komisaře (popř. doprovodu) a sportovce.

    Rozhodnutím disciplinární komise FAČR (dále jen DK) ze dne 3. listopadu 2011, sp. zn. 163/2011 bylo rozhodnuto o uložení trestu zastavení závodní činnosti na 18 měsíců, a to s účinností od 20. 10. 2011 hráči Petru Zapalačovi za porušení zákazu o používání dopingu z důvodu přítomnosti zakázané látky (clenbuterolu) v jeho těle dle Přílohy 1 čl. 13 disciplinárního řádu FAČR ve spojení s čl. 10.2 a 10.5.2 Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice.

    Proti tomuto rozhodnutí podal hráč Petr Zapalač (dále jen „odvolatel“) včas odvolání. V něm namítl, že ačkoliv DK ve věci správně zjistila skutkový stav, nesprávně aplikovala ustanovení příslušných předpisů týkajících se ukládání sankcí za porušení dopingových pravidel a zároveň nepřihlédla ke všem okolnostem případu, v důsledku čehož uložila provinilci nepřiměřeně přísný trest. P. Zapalač dále ve svém odvolání znovu rekapituluje ve věci zjištěný skutkový stav, tj. positivní nález dopingové látky clenbuterolu v těle P. Zapalače, která se měla do jeho těla dostat z léku spiropent. Ten měl P. Zapalač požít při akutním alergickém záchvatu při návštěvě své sestry v Ostravě, která je sama astmatička a tento lék mu podala. P. Zapalač tak nepožil zakázanou látku úmyslně, neboť nevěděl, že se na seznamu zakázaných látek nachází, navíc tak učinil v dobré víře, že lék mu uleví od jeho alergické reakce, nikoliv aby získal neoprávněnou výhodu v soutěžním zápase. Dále o P. Zapalač doplnil, že nikdy nebyl ze strany svého prvoligového klubu o seznamu zakázaných látek informován, ačkoliv klub o jeho zdravotních problémech věděl. P. Zapalač rovněž ve svém odvolání namítá, že v úvahách o výši jeho sankce mělo být aplikováno i zmírňující ustanovení 10.5.4 Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice (dále jen „Směrnice“) o přiznání a porušení antidopingového pravidla při absenci dalších důkazů, neboť odvolatel užití léku přiznal ještě před provedením dopingové zkoušky, aniž by existovaly jakékoliv jiné důkazy hovořící v jeho neprospěch. Trest zákazu činnosti tak odvolateli mohl být uložen v rozsahu 6 měsíců až dvě léta, nikoliv v rozmezí jednoho roku až dvou let. Konečně P. Zapalač podává výčet polehčujících okolností, které by měly být v daném případě zváženy. Závěrem proto žádal, aby Odvolací a revizní komise (dále jen „ORK FAČR“) jím napadené rozhodnutí ve výroku o trestu zrušila a provinilci uložila trest zákazu činnosti na 6 měsíců s účinností od 20. října 2011.

    K podanému odvolání P. Zapalač setrval na svém odvolání a dále doplnil, že své nepozornosti lituje a je pro něj velkým ponaučením. V daném případě řešil léky své sestry svůj aktuální alergický záchvat, na téma zakázaných látek se svým klubovým lékařem nikdy nehovořil, ani žádný jejich seznam od klubu neobdržel. Za celou dobu svého angažmá v klubu nebyl tímto podroben žádnému lékařskému vyšetření a nebylo tomu tak ani v předchozích klubech, kam přestoupil, a to ani v České republice ani na Slovensku, kde rovněž působil. Jako profesionálnímu hráči by tak dlouhý zákaz činnosti mohl znamenat konec jeho závodní kariéry a mohl mít pro něj fatální důsledky.

    ORK FAČR po posouzení všech relevantních listinných materiálů dospěla k následujícím závěrům. Ze spisového materiálu stejně jako samotného odvolání vyplynulo, že při dopingové kontrole dne 18. 8. 2011 došlo k pozitivnímu nálezu zakázané látky clenbuterolu v těle P. Zapalače. ORK FAČR neměla důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení P. Zapalače, že se zakázaná látka clenbuterol dostala do jeho těla požitím léků, které si vzal při aktuálním alergickém záchvatu při jeho návštěvě u jeho sestry, která sama trpí astmatickým onemocněním, na něž má lék spiropent předepsán (k tomu bylo předloženo čestné prohlášení sestry odvolatele ze dne 23. 11. 2011 a přiložena lékařská zpráva). P. Zapalač rovněž hodnověrně doložil, že sám trpí alergickým onemocněním, avšak seznam zakázaných látek s ním nebyl ani ze strany jeho stávajícího klubu ani jeho lékaře konsultován. Lék tak sloužil odvolateli k překonání aktuálních zdravotních potíží (alergického záchvatu), nikoliv k získání jakýchkoli výhod v soutěži.

    Shora popsaný skutkový stav byl DK zcela správně kvalifikován jako disciplinární provinění porušování zákazu o používání dopingu podle Přílohy 1 čl. 13 disciplinárního řádu FAČR, neboť tak došlo k naplnění skutkové podstaty porušování antidopingových pravidel v podobě přítomnosti zakázané látky nebo jejích metabolitů nebo markérů ve vzorku sportovce podle čl. 2.1 Směrnice.

    Podle čl. 2.1.1 in fine směrnice není k tomu, aby došlo k porušení antidopingových pravidel podle článku 2.1 Směrnice nutné, aby sportovci byl prokazován úmysl, zavinění, nedbalost či vědomé použití zakázané látky. Z toho vyplývá, že odpovědnost za toto disciplinární provinění je konstruovaná jako objektivní, bez ohledu na zavinění, a to ať už úmyslné nebo nedbalostní, vědomé či nevědomé.

    Podle čl. 10.2 Směrnice se za první porušení čl. 2.1 Směrnice jednotlivci uloží absolutně určitý trest zákazu činnosti v rozsahu 2 let. Ten může být zmírněn, jen na základě podmínek daných jedním z ustanovení čl. 10.4 nebo 10.5 Směrnice. V daném případě přichází v úvahu pouze zmírnění podle čl. 10.5 Směrnice, neboť čl. 10.4 upravuje moderaci trestu či jeho neuložení pouze v případě tzv. Specifických látek, do nichž však Clenbuterol (Klenbuterol) není zařazen (srov. čl. 4.3 Směrnice ve spojení se Skupinou S1 bod 2 Seznamu zakázaných látek a metod dopingu pro rok 2011 Světového antidopingového kodexu).

    P. Zapalač sám v odvolání uplatnil dva důvody moderace, a to podle čl. 10.5.2 a 10.5.4. Druhý uvedený důvod spočívá v tom, že sportovec dobrovolně přizná porušení antidopingového pravidla před tím, než obdrží výzvu k Dopingové kontrole, která by mohla porušení antidopingového pravidla prokázat (nebo v případě porušení jiného antidopingového pravidla než v článku 2.1 Směrnice, před obdržením prvního oznámení o porušení pravidla, které by bylo předmětem přiznání, podle článku 7 Směrnice), a zároveň je přiznání v době jeho uskutečnění jediným spolehlivým důkazem. Ze spisového materiálu i z výpovědi odvolatele však zřejmě vyplynulo, že hráč učinil přiznání o užití léku spiropent, který obsahuje zakázanou látku, až po té, co byl vyzván k dopingové kontrole, nikoliv sám dobrovolně před touto výzvou, a proto ani tento důvod moderace trestu na provinění odvolatele aplikovat nelze. ORK FAČR tak neshledala námitky P. Zapalače v tomto rozsahu důvodnými.

    Podle čl. 10.5.2 Směrnice jestliže sportovec v jednotlivém případě prokáže, že porušení antidopingových pravidel způsobil nevýznamným zaviněním nebo nevýznamnou nedbalostí, pak může být doba zákazu činnosti zkrácena, ale nemůže být kratší než polovina jinak předepsané doby zákazu činnosti. Jestliže je ve vzorku sportovce nalezena zakázaná látka nebo její markéry nebo metabolity a jde o porušení podle článku 2.1 Kodexu (přítomnost zakázané látky nebo jejích markérů nebo metabolitu), musí sportovec rovněž prokázat, jak se látka do jeho těla dostala, aby mu doba zákazu činnosti mohla být zkrácena.

    V daném případě byla ORK FAČR ve shodě s DK toho názoru, že podmínky tohoto ustanovení o zmírnění trestu 2 let zákazu činnosti byly naplněny, neboť hráč prokázal, jak se zakázaná látka do jeho těla dostala, přičemž se tak stalo z nevědomé nedbalosti, kterou lze omluvit jeho akutním alergickým záchvatem. Jako profesionální hráč samozřejmě měl a mohl seznat seznam zakázaných látek a tento uvážit předtím, než léky od své sestry užil. Proto tu nelze hovořit o neexistenci zavinění jako takového, nicméně výše nastíněné okolnosti v souhrnu naznačují, že hráč porušení antidopingových pravidel způsobil z nevýznamné nedbalosti, jak má právě namysli definice pojmu nevýznamného zavinění a nedbalosti v Příloze 1. Směrnice k provedení citovaného ustanovení čl. 10.5.2 Směrnice.

    Dle názoru ORK FAČR však i přes uvedenou moderaci napadené rozhodnutí ve výši uděleného trestu bylo nepřiměřeně přísné, a to zejména ve světle skutečností, které se ORK FAČR dozvěděla v době po vydání napadeného rozhodnutí. Z pohledu ORK FAČR lze hráčovo nedbalostní porušení antidopingových pravidel omluvit i naprostou absencí informační a lékařské péče ze strany klubu hráče, který pouze sezve své hráče k formálnímu vyplnění prohlášení o zdravotní způsobilosti k účasti v soutěži. O faktický zdravotní stav hráčů se však klub nikterak nezajímal, aktuální zdravotní stav nepřezkoumával, seznam zakázaných látek jim nepředkládal a o nutnosti zkonzultovat užívání léků s lékařem s ohledem na doping je nepoučil. ORK FAČR neměla důvod nevěřit hráčovu tvrzení, že žádnými lékařskými testy a řádným poučením o dopingu neprošel ani v dalších klubech, kde působil. Nečinnost hráčova klubu, který však v jiných ohledech zajišťuje hráčovy veškeré potřeby, se tak z pohledu ORK FAČ R na porušení antidopingových pravidel podílela značnou měrou. Na druhou stranu však tato skutečnost nemůže hráče vyvinit a jeho odpovědnosti za doping zcela zprostit.

    Krom výše zmíněného hráči svědčila další polehčující okolnosti, neboť při dopingovém testování zcela spolupracoval, nic nezamlčoval a stejně tak spolupracoval i v celém disciplinárním řízení, svou vinu doznal a nad svým pochybením projevil lítost. Na druhou stranu ORK FAČR neshledala v daném případu žádné přitěžující okolnosti, pročež z hlediska naplnění všech funkcí disciplinárního potrestání považuje za přiměřený trest na samé spodní hranici snížené sazby trestu zákazu činnosti, tedy v délce 12 měsíců.

    Z důvodu shora uvedených proto ORK FAČR nezbylo než napadené rozhodnutí DK podle čl. 11 odst. 3 věta druhá Statutu odvolacích a revizních komisí – Odvolacího a přezkumného řádu FAČR (dále jen OPŘ) změnit ve výroku o trestu tak, jak je ve výroku č. I následovně. Rozhodnutí DK FAČR ze dne 3. listopadu 2011, sp. zn. DK 163/2011 o udělení trestu zastavení závodní činnosti na 18 měsíců s účinností od 20. 10. 2011 hráči P. Zapalačovi se mění ve výroku o trestu tak, že se hráč Petr Zapalač trestá zastavením závodní činnosti nepodmíněně na 12 měsíců s účinností od 20. 10. 2011.

    Nad rámec výše uvedeného považovala ORK FAČR za potřebné se vyjádřit k situaci zdravotního dohledu klubů nad hráči v první a druhé fotbalové lize. ORK FAČR v této souvislosti pojala důvodné podezření, že hráči v Gambrinus lize nenastupují k pravidelným lékařským prohlídkám ani ke zdravotním kontrolám v rámci přestupových jednáních. Tato situace, pokud by se dále potvrdila, by mohla vést ke zbytečným zraněním a v krajním případě i ztrátám na životech. Zároveň s tímto zjištěním pojala ORK FAČR závažné podezření, že v klubu FK Viktoria Žižkov je nedostatečný lékařský dohled. ORK FAČR proto podala Výkonnému výboru FAČR podnět, aby standardy poskytování lékařského dohledu v prvoligových klubech prověřil a přijal nezbytná opatření.

    20. PŘÍSTUP FIFA K DOPINGU VE FOTBALE

    Podle FIFA jsou hlavními nástroji boje proti dopingu vzdělávání a prevence spolu s pravidelnými soutěžními a mimosoutěžními kontrolami. Všichni FIFA dopingoví komisaři jsou speciálně vyškolení lékaři. FIFA velmi aktivně podporuje antidopingový výzkum specifických látek a laboratorních metod. Klíčové poselství fotbalové komunitě je velmi jednoduché: ve fotbale není místo pro doping. Joseph S. Blatter, prezident FIFA, má jasnou představu: zbavit fotbal dopingu.

    Vzhledem k rozšířenému používání potravinových doplňků antidopingové laboratoře ukázaly, že i hormonální a nehormonální doplňky stravy jsou často špatně označené a mohou obsahovat anabolické androgenní steroidy nebo prohormony. Je zde vysoké riziko neúmyslného dopingu prostřednictvím jejich použití. Každopádně musíme vzít v úvahu plnou hráčovu odpovědnost podle principu objektivní odpovědnosti. Mezi nejčastější případy pozitivních dopingových testů patří tzv. sociální drogy, konopí a kokain. V prohlášení FIFA se říká, že tento problém je více méně sociální. Konopí způsobuje subjektivní účinek uvolnění a pohody. Fyzicky zvyšuje srdeční frekvenci a krevní tlak klesá. Poté, co si sportovec vzal jednu dávku konopí, může být metabolit THC detekovatelný obvykle tři až pět dnů, dokonce až dvanáct dní v závislosti na spotřebiteli. Kokain má euforizující účinky a snižuje únavu. Jako sociální droga zvýrazňuje tlaky v důsledku životního stylu, se kterými se někteří sportovci potýkají. Nemá pozitivní účinky na výkonnostní časy. Kokain je silný stimulant a pravděpodobně je nejvíce návyková známá látka. Hráči po použití cítí počáteční vzrušení, nebo pocit spokojenosti, větší energie a jsou čilejší. Tento efekt se rychle vytrácí a uživatel se často cítí hůře a ve větší depresi než předtím. Dramatická úmrtí v důsledku uzávěru srdečních cév se vyskytla u sportovců. Musíme vzít v úvahu postavení hráčů jako idolů společnosti, pokud jde o sociální drogy.[29]

    FIFA je jednou z prvních mezinárodních sportovních federací, které zavedla v roce 1970 antidopingový program. Etika sportu, tělesné zdraví a duševní integrita hráčů jsou základní cíle dopingových kontrol. Od roku 1999 jsou náhodně vylosováni dva hráči z týmu a testováni v každém zápase soutěží FIFA. Předem neoznámené testy byly hromadně zavedeny na tréninková soustředění před 2002 FIFA World Cup. V letech 1994 až 2008 bylo uskutečněno 6,384 dopingových testů na soutěžích FIFA, jen tři z nich byly pozitivní testy: po jednom na konopí, efedrin a nandrolon. Během soutěží a soustředění jsou dopingové testy odpovědností pořadatelů. V roce 2007 se na celém světě uskutečnilo 28 313 dopingových testů ve fotbale. Podle FIFA dopingové kontroly databáze, z toho 91 vzorků bylo pozitivních a 11 z nich byly anabolické steroidy, 61 % pozitivních vzorků bylo kvůli konopí a kokainu. FIFA přistoupila ke kodexu WADA v roce 2009 a převedla příslušná ustanovení kodexu do směrnic.[30]

    SEZNAM VYBRANÝCH ZKRATEK:

    ADV ČR       Antidopingový výbor ČR
    CAS             Světový arbitrážní soud pro sport
    FIFA           Federation Internationale de Football Association
    IOC             Mezinárodní olympijský výbor
    Kodex         Antidopingový kodex Světové antidopingové agentury
    TUE           Therapeutic Use Exemption (výjimka pro terapeutické účely)
    WADA             Světová antidopingová agentura
    (Zakázaný) seznam   Seznam zakázaných látek Světové antidopingové agentury) 

    Poznámky pod čiarou:

    1. Časti tohto príspevku boli vydané knižne v publikácii Sport a právo - Nakladatelství Auditorium - Praha, 2012. ^
    2. Bahrke and Yesalis 2002. ^
    3. S. Gardiner, M James a kol., Sports Law, c. d. ^
    4. Literatura k problematice dopingu je velmi rozsáhlá. Kromě domácích titulů jako je M. Králík, Právo ve sportu, c. d., M. Králík, Sportovní legislativa a její význam v současném právním světě, Právní rozhledy, 1/2001, P. Hamerník, Sportovní právo s mezinárodním prvkem,c. d., J.Hnizdil, Doping or top-level sport backstage, Praha Grada 2000 se jedná o řadu zahraničních prací. Kromě základních publikací o sportovním právu zmíněných v úvodní kapitole viz např. A. E. L. Brown, So what are sports´legal rights and wrongs?, University of Edinburgh and Associate AHCR/SCRIPT 2009, B. Kidd, P. Donnelly, Human rights in Sports, International Review for the sociology of sport, 2000, J. P. de Mondenard, Dopage: L'imposture des performances. Wilmette, Ill Chiron 2000, D. R. Mottram, Drugs in Sport, Abingdon, Routledge, 2005. T. H. Murray, Sports Enhancement, In From Birth to Death and Bench to Clinic: The Hastings Center Bioethics Briefing Book for Journalists, Policymakers, and Campaigns, 2008, Rigozzi, A. and Kaufmann-Kohler, G. and Malinverni, G. (2003), Doping and fundamental rights of athletes: Comments in the wake of the adoption of the world anti-doping code. I.S.R, s.39-67, M.Verroken, Drug use and abuse in sport, 14 Best Practice & Research Clinical Endocrinology & Metabolism 1-23, 2000, I. Waddington, A. Smith, An Introduction to Drugs in Sport, Routledge Abingdon 2008. R. Weber, Protection of children in competitive sport, International Review for the sociology of sport, 2009, Ch.Yesalis, Anabolic steroids in sport and exercise, Champagne, Human Kinetics Publishers, 2000. ^
    5. British Journal for Sports Medicine, July 2006, Medicolegal aspects of doping in football, T. Graf-Baumann. ^
    6. World Anti/Doping Agency. World Anti-Doping Code 2003. Montreal, WADA, 2003, www.wada-ama.org. ^
    7. F-MARC – Football for Health 15 years of F-MARC Research and Education 1994-2009, Fight against Doping in Football. ^
    8. Uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1980, pod pořadovým č. 16. ^
    9. Závazný Mezinárodní standard vytvořený WADA jako součást Světového antidopingového programu, poprvé přijatý v roce 2003 (http://www.antidoping.cz/documents/svetovy_antidopingovy_kodex_2009_standard_pro_testovani.pdf). ^
    10. Viz http://www.wada-ama.org/en/World-Anti-Doping-Program/Sports-and-Anti-Doping-Organizations/International-Standards/Prohibited-List/. ^
    11. http://www.wada-ama.org/en/Science-Medicine/TUE/ ^
    12. J. Dvořák, D. Kirkendall, M. Vouillamoz, TUE, British Journal for Sports Medicine 2006. ^
    13. F-MARC Fight against Doping in Football. ^
    14. Tamtéž. ^
    15. Viz http://www.wada-ama.org. ^
    16. Viz http://www.wada-ama.org. ^
    17. British Journal of Sports Medicine 2006, Medicolegal aspects of doping in football, T. Graf/Baumann http://www.wada-ama.org/en/Resources1/Q-and-A/. ^
    18. Viz http://www.wada-ama.org/en/Anti-Doping-Community/Anti-Doping-Laboratories/. ^
    19. Viz http://www.wada-ama.org/en/Resources1/Q-and-A/What-are-WADAs-primary-activities-in-leading-the-global-fight-against-doping-in-Sport/, J.Soek TMC Asser Press, Hague 2006, British Journal for Sports Medicine 2006, Medicolegal aspects of doping in football, c. d. ^
    20. Občanský zákoník I, Komentář, 1.vydání 2008, nakladatelství C. H. Beck. ^
    21. Tamtéž. ^
    22. CAS 2008/A/1494 FIFA v/Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC) and Mr Alessio Recchi. ^
    23. Viz http://www.wada-ama.org/en/Resources1/Q-and-A/How-is-WADA-funded/, Elite athletes’ duty to provide information on their whereabouts: Justifiable anti-doping work or an indefensible. surveillance regime? Dag Vidar Hanstad; Sigmund Loland European Journal of Sport Science, 1536–7290, Volume 9, Issue 1, 2009, s. 3–10. ^
    24. Tamtéž. ^
    25. Tamtéž. ^
    26. Viz http://www.wada-ama.org/en/Resources1/Q-and-A/Standard-on-the-Protection-of-Privacy-and-Personal-Information/, The New York Times, Athletes must lezen how to live with drug trstiny, C.Clarey. ^
    27. Viz http://www.wada-ama.org/en/ADAMS/. ^
    28. Viz http://www.wada-ama.org/Documents/World_Anti-Doping_Program/WADP-IS-PPPI/WADA_Does_AntiDopingServePublicInterest_20090617.pdf. ^
    29. Viz http://www.fifa.com/aboutfifa/developing/medical/newsid=514055.html, British Journal of Sports Medicine, Medicalegal aspects of doping in football. ^
    30. Viz http://www.fifa.com/aboutfifa/developing/medical/newsid=514052.html. ^
    Komentáre
    Buďte prvý/á, kto napíše svoj komentár…
    Komentáre sú dočasne prístupné len pre registrovaných používateľov. V prípade, ak máte záujem pridať komentár k článku, prihláste sa (zeregistrujte sa).
    Prihlásenie
    Pre pridanie komentáru sa musíte prihlásiť…
    • Pre využívanie týchto funkcií musíte byť prihlásený
    • Pre využívanie týchto funkcií musíte byť prihlásený
    • Pre využívanie týchto funkcií musíte byť prihlásený
    • Pre využívanie týchto funkcií musíte byť prihlásený
    • Pre využívanie týchto funkcií musíte byť prihlásený

    Online prenos

    Udalosti a podujatia

    • Žiadne udalosti
    MailPošlite svoj príspevok

    Zaslanie odborného príspevku na zverejnenie na portáli UčPS

    Podmienky zverejnenia